Nekontrolovaný vztek ubližuje jak člověku, který se zlobí, tak lidem kolem něj. (Přísloví 29:22) Někdy sice může být hněv oprávněný, ale Bible říká, že když někdo dlouhodobě nezvládá svoje „výbuchy hněvu“, nebude zachráněn. (Galaťanům 5:19–21) V Bibli najdeme zásady, které můžou člověku pomoct vztek ovládat.

•  Je hněv vždycky špatný?

•  Kdy je hněv špatný?

•  Jak můžete mít hněv pod kontrolou?

•  Biblické verše pojednávající o hněvu

 Ne. V některých případech je hněv oprávněný. Například Nehemjáš, který věrně sloužil Bohu, „se velmi rozhněval“, když zjistil, že někteří lidé z jeho národa jsou utlačovaní. (Nehemjáš 5:6)

 Někdy se rozzlobí i sám Bůh. Když třeba členové starověkého izraelského národa porušili dohodu, že budou uctívat jenom jeho, a začali uctívat falešné bohy, „vzplanul proti Izraeli Jehovův hněv“. (Soudci 2:13, 14) Přesto hněv nepatří k dominantním stránkám jeho osobnosti. Když se Jehova zlobí, je to vždy oprávněné a svůj hněv má plně pod kontrolou. (2. Mojžíšova 34:6; Izajáš 48:9)

 Hněv je špatný, když je nekontrolovaný a neoprávněný. A tak je to u nedokonalých lidí často. Například:

•   „Kain se rozpálil velkým hněvem“, když Bůh nepřijal jeho oběť. Dovolil, aby v něm vztek narůstal, a dospělo to tak daleko, že zavraždil svého bratra. (1. Mojžíšova 4:3–8)

•   Proroku Jonášovi se nelíbilo, že Bůh byl milosrdný k obyvatelům Ninive, a „rozpálil se hněvem“. Bůh Jonáše napomenul a upozornil ho, že se rozzlobil neoprávněně a že tito lidé litovali svých hříchů, takže by s nimi měl mít soucit. (Jonáš 3:10–4:1, 4, 11) a

 Z těchto příkladů je vidět, že když se nedokonalý „člověk rozzlobí, nejedná tak, jak si Bůh přeje“. (Jakub 1:20, Slovo na cestu)

•   Mějte na paměti, že nekontrolovaný hněv je slabost. Někteří lidé si možná myslí, že ventilovat svůj vztek je známkou síly. Pokud ale někdo nedokáže vztek potlačit, je to ve skutečnosti projev slabosti. Bible říká: „Muž, který se nedovede ovládnout, je jako město s rozbořenými hradbami.“ (Přísloví 25:28, Slovo na cestu; 29:11) Na druhou stranu, když se snažíme mít hněv pod kontrolou, svědčí to o naší vnitřní síle a dobrém úsudku. (Přísloví 14:29) V Bibli se píše: „Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž.“ (Přísloví 16:32)

•   Vypořádejte se s hněvem dřív, než kvůli němu uděláte něco, čeho byste pak litovali. Bible říká: „Přestaň se hněvat a zanech zloby, nerozčiluj se, ať se nedopustíš zlého.“ (Žalm 37:8, Český studijní překlad) Všimněte si, že když nás něco rozzlobí, je jenom na nás, co s tím uděláme – můžeme hněv potlačit dřív, než se kvůli němu dopustíme něčeho špatného. V Efezanům 4:26 se píše: „Zlobte se, a přece nehřešte.“

•   Pokud je to možné, při prvních známkách rozčílení odejděte. „Začátek sporu je, jako když se vytahuje stavidlo,“ píše se v Bibli. „A tak než propukne hádka, odejdi.“ (Přísloví 17:14) Je sice moudré neshody rychle vyřešit, ale vy i ten druhý možná potřebujete nejdřív vychladnout, než si budete schopní v klidu popovídat.

•   Zjistěte si fakta. V Příslovích 19:11 se píše: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv.“ Uděláme dobře, když si před tím, než dojdeme k určitému závěru, zjistíme fakta. Pokud si pozorně vyslechneme všechno, co nám k tomu chce ten druhý říct, je méně pravděpodobné, že se neoprávněně rozzlobíme. (Jakub 1:19)

•   Modlete se o vnitřní klid. Díky modlitbě vám Bůh může dát „pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Filipanům 4:7) Modlitba je jeden z hlavních způsobů, jak od Boha získáváme svatého ducha, který nám pomáhá být klidní, trpěliví a ovládat se. (Lukáš 11:13; Galaťanům 5:22, 23)

•   Dobře si vybírejte, s kým trávíte čas. Když se s nějakými lidmi často vídáme, obvykle začneme být jako oni. (Přísloví 13:20; 1. Korinťanům 15:33) Bible z dobrého důvodu varuje: „Nepěstuj přátelství s popudlivým člověkem a se vznětlivým se nestýkej.“ Proč? „Abys nakonec nejednal jako on a nenastražil si past.“ (Přísloví 22:24, 25, Slovo na cestu)