Evangelium podle Matouše 20:1–34

  • Dělníci na vinici dostávají stejnou mzdu (1–16)

  • Ježíš znovu předpovídá svou smrt (17–19)

  • Žádost o významná postavení v Království (20–28)

    • Ježíš dá výkupné za mnohé (28)

  • Uzdravení dvou slepých mužů (29–34)

20  Nebeské království je totiž podobné hospodáři, který brzy ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.+  Dohodl se s dělníky na denáru* denně a poslal je na vinici.  Když znovu vyšel kolem deváté hodiny,* viděl jiné, jak stojí na tržišti a nemají práci.  Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici a zaplatím vám, co vám právem náleží.‘  A tak šli. Vyšel znovu kolem poledne* a pak kolem třetí hodiny* a udělal to samé.  Nakonec vyšel kolem páté hodiny,* našel jiné, jak tam postávají, a zeptal se jich: ‚Proč tu stojíte celý den bez práce?‘  Odpověděli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici.‘  Večer řekl majitel vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu.+ Postupuj od posledních k prvním.‘  Když přišli dělníci najatí kolem páté hodiny,* každý dostal denár.* 10  Když pak přišli ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali zaplaceno po denáru.* 11  Když ho dostali, začali si na hospodáře stěžovat 12  a říkali: ‚Ti poslední pracovali jenom jednu hodinu! A přesto s nimi jednáš stejně jako s námi, kdo jsme celý den dřeli v tom strašném horku.‘ 13  On ale jednomu z nich řekl: ‚Příteli, nekřivdím ti. Nesouhlasil jsi snad s tím, že dostaneš denár?*+ 14  Vezmi si, co je tvoje, a jdi. Chci dát těm posledním to samé co tobě. 15  Nemám snad právo dělat si se svými věcmi, co chci? Nebo snad závidíš,* protože jsem k nim štědrý?‘*+ 16  Tak budou poslední první a první budou poslední.“+ 17  Cestou do Jeruzaléma si Ježíš vzal 12 učedníků stranou a řekl jim:+ 18  „Jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka tam bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona. Odsoudí ho k smrti+ 19  a vydají ho lidem z jiných národů, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a přibili na kůl.+ A třetí den bude vzkříšen.“+ 20  Tehdy k němu přistoupila matka Zebedeových synů+ se svými syny, poklonila se mu* a chtěla ho o něco poprosit.+ 21  Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Řekla: „Dej mi své slovo, že se tito dva moji synové posadí ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“+ 22  Ježíš řekl: „Nevíte, o co prosíte. Můžete pít pohár, který mám pít já?“+ Odpověděli: „Můžeme.“ 23  Řekl jim: „Můj pohár skutečně budete pít,+ ale to, kdo se posadí po mé pravici a po mé levici, nezávisí na mně. Ta místa patří těm, pro které je připravil můj Otec.“+ 24  Když to slyšelo ostatních deset učedníků, na oba bratry se rozzlobili.+ 25  Ale Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že vládci národů nad lidmi panují a významní muži jim dávají pocítit svou moc.+ 26  Mezi vámi to tak nesmí být.+ Ale kdo chce být mezi vámi velký, musí být vaším služebníkem,+ 27  a kdo chce být první, musí být vaším otrokem.+ 28  Právě tak Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil+ a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“+ 29  Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup lidí. 30  U silnice seděli dva slepí muži, a když slyšeli, že Ježíš jde kolem, vykřikli: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davida!“+ 31  Zástup je okřikl, ať mlčí, ale oni volali o to hlasitěji: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davida!“ 32  A tak se Ježíš zastavil, zavolal je a zeptal se jich: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ 33  Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči.“ 34  Ježíšovi jich bylo líto, dotkl se jejich očí+ a oni hned začali vidět a šli za ním.

Poznámky

Dosl. „třetí hodiny“.
Dosl. „šesté hodiny“.
Dosl. „deváté hodiny“.
Dosl. „jedenácté hodiny“.
Dosl. „jedenácté hodiny“.
Dosl. „je tvé oko zlé“.
Dosl. „dobrý“.
Nebo „vzdala mu poctu“.