Evangelium podle Jana 6:1–71
6 Potom se Ježíš vydal na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.+
2 A následoval ho velký zástup lidí,+ protože viděli, jak zázračně uzdravuje nemocné.*+
3 Ježíš vyšel na horu a tam si sedl se svými učedníky.
4 Blížil se židovský svátek Pesach.+
5 Když Ježíš zvedl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, zeptal se Filipa: „Kde koupíme chleba, aby se mohli najíst?“+
6 Ale ptal se ho, jen aby ho vyzkoušel. Věděl totiž, co chce udělat.
7 Filip mu odpověděl: „Nestačily by chleby ani za 200 denárů,* aby každý dostal aspoň kousek.“
8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:
9 „Je tu chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě malé ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“+
10 Ježíš řekl: „Řekněte jim, ať se posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak si všichni posedali. V zástupu bylo asi 5 000 mužů.+
11 Ježíš vzal chleby, a když vzdal díky, rozdělil je mezi ty, kdo tam seděli, a podobně to udělal i s rybami. Každý dostal, kolik chtěl.
12 Když se dosyta najedli, řekl svým učedníkům: „Sesbírejte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“
13 Sesbírali je tedy a úlomků po těch, kdo se najedli z pěti ječných chlebů, bylo 12 plných košů.
14 Když lidé viděli tento zázrak,* říkali: „To je opravdu ten prorok, který měl přijít do světa.“+
15 Ježíš si uvědomil, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, a tak znovu odešel sám+ na horu.+
16 Když nastal večer, jeho učedníci sešli k moři,+
17 nastoupili do člunu a vydali se na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi ještě nebyl.+
18 A moře se rozbouřilo, protože vanul silný vítr.+
19 Když veslovali asi pět nebo šest kilometrů,* uviděli Ježíše, jak jde po moři a blíží se k člunu. A dostali strach.
20 Ale řekl jim: „To jsem já, nebojte se!“+
21 A tak ho s radostí vzali do člunu a za chvíli se dostali ke břehu, ke kterému pluli.+
22 Lidé ze zástupu, který zůstal na druhé straně moře, si příští den všimli, že na břehu není žádný člun. Předtím tam byl jeden malý člun, ale Ježíš do něj nenastoupil, učedníci odjeli sami.
23 Nedaleko toho místa, kde jedli chleba po tom, co Pán vzdal díky, však přistály čluny z Tiberiady.
24 Když tedy lidé viděli, že tam není ani Ježíš, ani jeho učedníci, nastoupili do nich a odpluli ho hledat do Kafarnaum.
25 Když ho na druhém břehu moře našli, zeptali se ho: „Rabbi,+ kdy ses sem dostal?“
26 Ježíš jim odpověděl: „Řeknu vám pravdu. Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky,* ale proto, že jste se dosyta najedli chleba.+
27 Nepracujte pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který je trvalý a dává věčný život.+ Dá vám ho Syn člověka, protože Otec, sám Bůh, ukázal, že to je ten, koho schvaluje.“*+
28 A tak se ho zeptali: „Co máme dělat, abychom konali skutky, které Bůh schvaluje?“
29 Ježíš jim odpověděl: „To je skutek, který Bůh schvaluje: Věřit v toho, kterého poslal.“+
30 Řekli mu: „Jaký zázrak* nám ukážeš,+ abychom ti uvěřili? Co uděláš?
31 Naši předkové jedli manu v pustině,+ jak je napsáno: ‚Dal jim k jídlu chléb z nebe.‘“+
32 Ježíš jim na to řekl: „Ujišťuji vás, že Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává pravý chléb z nebe.
33 Vždyť Božím chlebem je ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život.“
34 Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“
35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mě, nikdy nebude mít žízeň.+
36 Ale jak jsem vám už řekl: Viděli jste mě, a přece nevěříte.+
37 Všichni, které mi dává Otec, přijdou ke mně a toho, kdo ke mně přijde, nikdy neodeženu.+
38 Vždyť jsem sestoupil z nebe,+ ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.+
39 To je vůle toho, kdo mě poslal: Abych z těch, které mi dal, nikoho neztratil, ale abych je vzkřísil+ v posledním dni.
40 To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo uznává Syna a věří v něj, měl věčný život.+ A já ho vzkřísím+ v posledním dni.“
41 Židé proti němu začali reptat, protože řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“+
42 Říkali: „Copak to není Josefův syn Ježíš? Známe přece jeho otce i matku.+ Jak to, že teď říká ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“
43 Ježíš jim na to řekl: „Přestaňte reptat.
44 Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec,+ který mě poslal, a já ho vzkřísím v posledním dni.+
45 V Prorocích se píše: ‚Všichni budou vyučováni Jehovou.‘*+ Každý, kdo naslouchá Otci a učí se od něj, přichází ke mně.
46 Otce samozřejmě nikdo neviděl,+ kromě toho, který je od Boha. Ten Otce viděl.+
47 Ujišťuji vás, že kdo věří, má věčný život.+
48 Já jsem chléb života.+
49 Vaši předkové jedli v pustině manu, a přesto zemřeli.+
50 Ale nikdo, kdo jí chléb, který sestupuje z nebe, nezemře.
51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Pokud někdo jí z tohoto chleba, bude žít věčně. A tím chlebem, který dám, aby svět získal život, je moje tělo.“+
52 Židé se mezi sebou začali dohadovat: „Jak nám tenhle člověk může dát jíst svoje tělo?“
53 Ježíš jim proto řekl: „Ujišťuji vás, že pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nezískáte život.*+
54 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím+ v posledním dni.
55 Mé tělo je totiž pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.
56 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává v jednotě se mnou a já v jednotě s ním.+
57 Jako mě poslal živý Otec a žiji díky Otci, tak i ten, kdo se živí mnou, bude žít díky mně.+
58 To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Není to jako s chlebem, který vaši předkové jedli, a přesto zemřeli. Kdo se živí tímto chlebem, bude žít věčně.“+
59 To řekl, když vyučoval v synagoze* v Kafarnaum.
60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „Takové otřesné řeči! Kdo to má poslouchat?“
61 Ježíš věděl, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a řekl jim: „Tohle vás pohoršuje?
62 Co teprve až uvidíte, jak Syn člověka vystupuje tam, kde byl předtím?+
63 Je to duch, co dává život,+ tělo není k ničemu. Slova, která jsem vám říkal, pochází z ducha a dávají život.+
64 Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od začátku věděl, kdo nevěří a kdo je ten, který ho zradí.+
65 A dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, pokud mu to neumožní Otec.“+
66 To byl důvod, proč se mnozí jeho učedníci vrátili k tomu, čemu se věnovali předtím,+ a už ho nenásledovali.
67 Ježíš se tedy zeptal těch dvanácti: „Nechcete odejít i vy?“
68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli?+ Máš slova věčného života.+
69 My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.“+
70 Ježíš jim řekl: „Nevybral jsem si vás dvanáct?+ A přesto je jeden z vás pomlouvač.“*+
71 Mluvil o Jidášovi, synovi Šimona Iškariotského, protože ten se ho chystal zradit, i když byl jedním z těch dvanácti.+
Poznámky
^ Dosl. „viděli znamení, která dělal na nemocných“.
^ Viz příloha B14.
^ Dosl. „znamení“.
^ Dosl. „asi 25 nebo 30 stadií“. Viz příloha B14.
^ Dosl. „znamení“.
^ Dosl. „na něj vložil pečeť“.
^ Dosl. „znamení“.
^ Viz příloha A5.
^ Dosl. „nemáte v sobě život“.
^ Nebo možná „ve veřejném shromáždění“.
^ Nebo „ďábel“.
