Kazatel 5:1–20
5 Dávej pozor na své kroky, když jdeš do domu pravého Boha.+ Měl bys přicházet proto, abys naslouchal,+ spíš než abys přinášel oběť, jako to dělají hlupáci,+ kteří si neuvědomují, že dělají špatné věci.
2 Neotvírej rychle svá ústa a ať tvé srdce nemluví před pravým Bohem ukvapeně.+ Pravý Bůh je totiž v nebesích, ale ty jsi na zemi. Proto by tvých slov mělo být málo.+
3 Vždyť s přemírou práce* přichází sen+ a s přemírou slov přichází hloupé řeči.+
4 Když dáš Bohu slavnostní slib, bez otálení ho splň,+ protože hlupáci mu radost nedělají.+ Co slíbíš, splň.+
5 Je lepší, abys nesliboval, než abys slíbil a nesplnil.+
6 Nedovol, aby tě* tvá ústa přivedla k hříchu,+ a neříkej před andělem,* že to byl omyl.+ Proč by se měl pravý Bůh rozhořčit kvůli tomu, co říkáš, a zničit dílo tvých rukou?+
7 Vždyť jako s množstvím práce přichází sny,+ tak s množstvím slov přichází marnost. Ty se ale boj pravého Boha.+
8 Pokud vidíš, že jsou ve tvé oblasti utlačováni chudí a pošlapává se tam právo a spravedlnost, nebuď překvapený.+ Na vysokého úředníka totiž dohlíží někdo vyšší než on a jsou další, kteří jsou ještě vyšší než oni.
9 Ti všichni si také rozdělují výnos země. Pole slouží i králi.+
10 Kdo miluje peníze, nikdy se jimi nenasytí, a kdo miluje bohatství, nebude mít nikdy dost.+ I to je marnost.+
11 Když přibývají dobré věci, přibývá i těch, kdo je jedí.+ A co z toho má jejich majitel, než že se na ně dívá?+
12 Sladký je spánek sloužícího, ať už jí málo, nebo hodně, ale boháčovi jeho nadbytek nedává spát.
13 Viděl jsem pod sluncem toto velké neštěstí: bohatství, které jeho majitel hromadil k vlastní škodě.
14 Při neúspěšném podnikání o své bohatství přišel, a když se stane otcem syna, už nic nemá.+
15 Jak člověk vyšel z matčina lůna, tak i odejde – nahý, stejně jak přišel.+ A za všechnu svou tvrdou práci si nemůže nic odnést.+
16 I toto je velké neštěstí: Přesně jak člověk přišel, tak i odejde. Co tedy získá ten, kdo tvrdě pracuje a honí se za větrem?+
17 Navíc každý den jí ve tmě, ve velkém trápení, v nemoci a v hněvu.+
18 Viděl jsem, že dobré a správné je toto: Člověk by měl jíst a pít a mít radost z veškeré své tvrdé práce,+ kterou pod sluncem s námahou vykonává během těch několika dnů života, které mu pravý Bůh dal. To je totiž jeho odměna.*+
19 A když člověk dostane od pravého Boha bohatství a majetek+ i schopnost se z toho těšit, měl by přijmout svou odměnu* a radovat se ze své tvrdé práce. Je to dar od Boha.+
20 Skoro si pak ani nevšimne,* jak plynou dny jeho života, protože pravý Bůh zaměstnává jeho srdce radováním.+
Poznámky
^ Nebo „starostí“.
^ Dosl. „tvé tělo“.
^ Nebo „poslem“.
^ Nebo „podíl“.
^ Nebo „podíl“.
^ Nebo „nebude vzpomínat“.
