Skutky apoštolů 22:1–30
22 „Bratři a otcové, vyslechněte si teď, co vám chci říct na svou obhajobu.“+
2 Když slyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ztichli ještě víc. Pavel pokračoval:
3 „Jsem Žid.+ Narodil jsem se v Tarsu v Kilikii,+ ale vychovaný jsem byl v tomto městě u Gamalielových+ nohou. Učil jsem se přesně dodržovat zákon našich předků+ a byl jsem stejně horlivý pro Boha, jako jste vy dnes.+
4 Pronásledoval jsem tuto Cestu a některé jsem vydal na smrt. Spoutával jsem muže i ženy a nechával je uvěznit.+
5 To mi může dosvědčit velekněz i celé shromáždění starších. Od nich jsem také dostal dopisy pro bratry v Damašku a vydal jsem se na cestu, abych tamní učedníky přivedl v poutech do Jeruzaléma a dal je potrestat.
6 Když jsem se ale kolem poledne blížil k Damašku, najednou mě ozářilo jasné světlo z nebe.+
7 Padl jsem na zem a slyšel jsem, jak mi nějaký hlas říká: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘
8 Odpověděl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl mi: ‚Jsem Ježíš Nazaretský – ten, kterého pronásleduješ.‘
9 Muži, kteří byli se mnou, sice viděli světlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo se mnou mluvil.
10 Zeptal jsem se: ‚Co mám dělat, Pane?‘ Pán mi odpověděl: ‚Vstaň, jdi do Damašku a tam ti bude řečeno všechno, co máš udělat.‘+
11 Zář toho světla mě ale oslepila, a tak mě ti, kdo byli se mnou, vzali za ruku a dovedli do Damašku.
12 Jeden zbožný muž jménem Ananiáš, který dodržoval Zákon a měl dobrou pověst mezi všemi tamními Židy,
13 za mnou přišel, postavil se ke mně a řekl mi: ‚Saule, bratře, ať zase vidíš!‘ A v tu chvíli jsem ho uviděl.+
14 Řekl mi: ‚Bůh našich praotců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, viděl toho bezúhonného*+ a slyšel jeho hlas.
15 Máš mu totiž být svědkem před všemi lidmi a mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel.+
16 Proč ještě čekáš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy+ tím, že budeš vzývat jeho jméno.‘+
17 Když jsem se vrátil do Jeruzaléma+ a modlil se v chrámu, upadl jsem do vytržení.
18 Uviděl jsem Pána, který mi řekl: ‚Pospěš si a rychle z Jeruzaléma odejdi, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.‘+
19 Odpověděl jsem mu: ‚Pane, oni přece vědí, že jsem chodil po synagogách a mrskal a zavíral do vězení ty, kdo v tebe věří.+
20 A když prolévali krev tvého svědka Štěpána, byl jsem u toho, schvaloval jsem to a hlídal jsem oděvy těch, kdo ho zabíjeli.‘+
21 Přesto mi řekl: ‚Jdi, protože tě pošlu k dalekým národům.‘“+
22 Poslouchali ho až do této chvíle, ale potom začali křičet: „Pryč s takovým člověkem! Nezaslouží si žít!“
23 A protože křičeli, odhazovali své svrchní oděvy a házeli do vzduchu prach,+
24 velitel nařídil, ať Pavla odvedou do kasáren a při výslechu ho bičují, aby se dozvěděl, proč na něj lidé tak křičeli.
25 Když ho ale přivázali a chystali se ho bičovat, Pavel řekl důstojníkovi, který tam stál: „Je zákonné, abyste římského občana bičovali bez soudu?“*+
26 Jakmile to důstojník uslyšel, šel za velitelem a oznámil mu to. Řekl: „Co chceš udělat? Vždyť ten člověk je Říman!“
27 Velitel tedy přišel za Pavlem a řekl mu: „Pověz mi, jsi Říman?“ Odpověděl: „Ano.“
28 Velitel prohlásil: „Koupil jsem si to občanství za spoustu peněz.“ Pavel řekl: „Já ho mám už od narození.“+
29 Ti, kdo se ho chystali vyslýchat a mučit, od něj hned odstoupili. A když si velitel uvědomil, že dal spoutat římského občana, dostal strach.+
30 Protože chtěl ale vědět, z čeho Židé Pavla obviňují, sundal mu další den pouta a přikázal předním kněžím a celému Sanhedrinu, aby se shromáždili. Potom přivedl Pavla a postavil ho před ně.+
