Co je příčinou věku zuřivosti?

V JEDNOM pražském baru byl zastřelen jistý muž. Proč? Střelci šla na nervy hlasitá hudba, kterou ten muž poslouchal ze svého walkmanu. Na křižovatce v Kapském Městě byl jeden motorista hokejkou ubit k smrti. Útočníka zjevně rozčílilo to, že ho řidič oslnil předními světly svého vozu. Jedna britská zdravotní sestra žijící v Austrálii zemřela potom, co její bývalý přítel ve vzteku vykopl vchodové dveře, polil ji benzinem, který pak zapálil, a odešel.

Jsou zprávy o zuřivosti — ať už ji projevují řidiči, členové rodiny nebo cestující v letadlech — nadsazené? Nebo jsou podobně jako trhliny ve stěnách budovy pouze viditelným varováním, že se za nimi skrývá závažný problém? Fakta ukazují, že pravdivá je druhá varianta.

„Od roku 1990 se počet hlášení o násilných dopravních incidentech zvýšil skoro o 7 procent,“ uvádí nedávná zpráva Nadace americké automobilové asociace (AAA) pro bezpečnou dopravu.

Projevů zuřivosti v domácnostech značně přibývá. Například policie v australském státě Nový Jižní Wales zaznamenala, že od roku 1998 počet oznámených případů domácího násilí stoupl o 50 procent. Každá čtvrtá australská žena, která je vdaná nebo s někým trvale žije, byla svým partnerem již někdy napadena.

V letecké dopravě je situace podobná. Nebezpečí, že pasažérům náhle povolí nervy, a ti pak zaútočí na posádku, spolucestující, nebo dokonce na piloty, vedlo k tomu, že velké světové letecké společnosti vybavily stevardy a stevardky speciálními popruhy, jimiž mohou násilné útočníky připoutat k sedadlu.

Proč se zdá, že stále více lidí nedokáže své emoce držet na uzdě? Co projevy zuřivosti vyvolává? Je vůbec možné tyto pocity ovládnout?

Proč přibývá projevů zuřivosti?

Být zuřivý znamená cítit nebo projevovat prudký hněv. K projevům zuřivosti dochází tehdy, když připustíme, aby náš hněv rostl, až nakonec propukne v prudký výbuch emocí. „Ostré spory v dopravě jsou jen zřídkakdy způsobeny jediným incidentem. Zdá se spíše, že jsou výsledkem osobních postojů a nahromaděného stresu v životě motoristy,“ uvádí David K. Willis, který je prezidentem Nadace AAA pro bezpečnou dopravu.

K nahromadění stresu přispívá záplava informací, které bychom měli každý den vstřebat. Na zadní straně knihy Information Overload (Příliš mnoho informací) od Davida Lewise je uvedeno: „Mnozí pracovníci se dnes utápějí v záplavě dat... Jsou zahlceni informacemi, ... a proto jsou úplně vystresovaní, nepozorní a neschopni je analyzovat.“ V jistých novinách byl uveden příklad takové záplavy dat a bylo k němu řečeno: „Běžné vydání novin obsahuje tolik informací, kolik jich průměrný člověk v 17. století dostal za celý svůj život.“

 Člověk může svůj hněv umocnit i svými návyky. Dvě rozsáhlé studie prokázaly, že vystupňované nepřátelské postoje jsou spojeny s kouřením cigaret, pitím alkoholu a nezdravou stravou. Tyto rozšířené návyky zvyšují stres a frustraci, která je potom ventilována v podobě nadávek, netrpělivosti a nesnášenlivosti.

Nevychovanost a filmy

Doktor Adam Graycar, ředitel Australského kriminologického ústavu (AIC), se vyjádřil o vztahu mezi nezdvořilostí a kriminalitou těmito slovy: „Jedním z nejdůležitějších kroků ke snížení počtu drobných deliktů je opět se zaměřit na úctu a zdvořilé chování.“ Uvedený ústav doporučuje projevovat trpělivost, toleranci a zdržovat se nadávek. Když se o to člověk nesnaží, potom podle vyjádření této instituce může nepřístojné chování přerůst v trestný čin. Je ironií, že k uvolnění frustrace a stresu si mnozí lidé vybírají takovou formu relaxace, která nesnášenlivost a vztek v podstatě podporuje. O jakou relaxaci jde?

„Davy dětí i dospělých proudí do kin, aby sledovali filmy o smrti a ničení. Na trhu je obrovské množství videonahrávek s násilným obsahem a tento druh zboží je velmi výnosný. Mnoho dětí má stále zájem o ‚modely válečných zbraní‘, přestože ne vždy se to líbí jejich rodičům. Násilí v televizi se těší velké oblibě mnoha dospělých i dětí a v předávání kulturních hodnot hraje televize významnou roli,“ uvádí zpráva AIC. A jak to souvisí s výbuchy vzteku na ulici a doma? Zpráva končí slovy: „Hodnota jednotlivce ve společnosti se bude vyvíjet v závislosti na tom, do jaké míry bude daná společnost přehlížet násilí.“

Mnozí lidé dnes tvrdí, že dát hněvu volný průchod je zkrátka přirozenou a nevyhnutelnou reakcí na stres a na naši agresivní společnost, která na lidi vyvíjí velký tlak. Je však populární názor „máš-li vztek, vybij si ho“ skutečně dobrou radou?

Měli bychom zuřivost ovládat?

Výbuch sopky má ničivý dopad na lidi, kteří žijí v její blízkosti, a stejně tak i člověk, jenž projevuje prudký hněv, ubližuje těm, kdo s ním žijí. Ale závažně škodí také sám sobě. Jakým způsobem? „Dá-li člověk průchod hněvu, vede to k ještě větší agresi,“ uvádí časopis The Journal of the American Medical Association (JAMA). Podle výzkumu je u lidí, kteří projevují hněv, „větší pravděpodobnost, že zemřou před padesátkou, než u těch, kdo jej neprojevují“.

Podobně i Americká kardiologická společnost uvádí: „U lidí, kteří mívají výbuchy hněvu, je dvakrát vyšší nebezpečí, že je postihne mrtvice, než u těch, kdo svou výbušnou povahu ovládají.“ Toto varování se týká obou pohlaví.

Jaká rada je tedy skutečně účinná? Všimněte si, jak se rady světských autorit podobají radám nejrozšířenější autority v otázce mezilidských vztahů, totiž Bible.

 Ovládejte hněv — Vyvarujte se zuřivosti

Doktor Redford B. Williams uvedl v časopise JAMA: „Zjednodušující rada ‚máš-li vztek, vybij si ho‘ pravděpodobně ... není nijak zvlášť prospěšná. Daleko důležitější je naučit se svůj hněv analyzovat a potom jej ovládnout.“ Doktor Williams doporučuje, aby si člověk položil otázky: „(1) Je tato situace pro mě důležitá? (2) Jsou moje myšlenky a pocity vzhledem k objektivním skutečnostem přiměřené? (3) Lze s touto situací něco udělat, abych nemusel pociťovat takový hněv?“

Přísloví 14:29; 29:11 „Kdo je pomalý k hněvu, má hojnost rozlišovací schopnosti, ale kdo je netrpělivý, vyvyšuje pošetilost. Hlupák, ten vypouští celého svého ducha, ale kdo je moudrý, udržuje jej v klidu až do konce.“

Efezanům 4:26 „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“

Frank Donovan ve své knize Dealing With Anger—Self-Help Solutions for Men (Jak zvládat hněv — Svépomocná řešení pro muže) doporučuje: „Když se hněv vystupňuje, pak zvláště důležitou a cennou strategií je utéci před ním — nebo konkrétněji, vyhnout se místu a lidem provokujících vás ke hněvu.“

Přísloví 17:14 „Začátek sváru je, jako když někdo vypouští vody; proto dříve než propukne hádka, rozluč se.“

Bertram Rothschild, redaktor časopisu The Humanist, uvádí: „Za svůj hněv ... jsme odpovědni především my sami. Důvody k tomu, že se rozhněváme, existují v naší mysli... Jen málokdy vám hněv pomůže něčeho dosáhnout; v mnoha případech situaci naopak zhorší. Nerozzlobit se je tedy daleko lepší než potom nést následky.“

Žalm 37:8 „Zanech hněvu a opusť vztek; nerozpaluj se, jen abys činil zlo.“

Přísloví 15:1 „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“

Přísloví 29:22 „Hněvivý muž popuzuje ke sváru, a každý, kdo má sklon k vzteku, má mnoho přestupků.“

S uvedenými radami se ztotožňují miliony svědků Jehovových. Proto vás zveme, abyste navštívili jejich shromáždění v místním sále Království, kde se na vlastní oči můžete přesvědčit, že ačkoli žijeme ve věku zuřivosti, jednat podle biblických rad je skutečně účinné.

[Obrázky na straně 23]

Výbuch sopky je ničivý a podobně působí i člověk, který neovládá svůj vztek

[Obrázek na straně 24]

Biblické rady jsou skutečně účinné