Úchvatná plavba po „dálnici č. 1“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V NORSKU

KAŽDÝ večer, a to po celý rok, opustí přístav Bergen na jihozápadě Norska jedna loď a vydá se na jedenáctidenní cestu dlouhou asi 4 500 kilometrů. Cestou míjí tisíce ostrůvků a také četné fjordy a úžiny a zastavuje ve městech a vesnicích ležících na nádherném, členitém norském pobřeží.

Trasu, po níž se lodě norské pobřežní linky Hurtigruten pohybují, mnoho lidí považuje za nejkrásnější vyhlídkovou plavbu na světě. Tento pobřežní trajekt však kromě toho plní i praktickou funkci — do přístavů podél cesty přiváží zboží, poštu a cestující. Konečnou zastávku má v Kirkenes, které leží daleko za severním polárním kruhem.

Jak v těchto končinách mohou lodě plout — zvláště v zimě, když velká část arktických vod zamrzá? Díky své poloze je pobřeží Norska pod vlivem teplých vod Golfského proudu a také teplého větru ze západu. Podnebí v Norsku je proto mírnější, než by člověk očekával vzhledem k jeho zeměpisné šířce. Opravdu, norské přístavy téměř nikdy nezamrzají.

 Jak mořská dálnice vznikla

Koncem 19. století se uvažovalo o tom, zda by spojení mezi místy na norském pobřeží mělo být silniční, železniční nebo lodní. Rozhodnutí nakonec padlo ve prospěch lodní dopravy. I s touto formou dopravy však byly v té době spojeny určité problémy. Moře sice nezamrzá, ale plavit se v noci a za nepříznivého počasí bylo nebezpečné.

Zejména díky představivosti a odhodlání námořního kapitána Richarda Witha byl 2. července 1893 zahájen provoz pravidelné lodní linky. Toho dne vyplul první pobřežní expres z přístavu Trondheim. Cílem jeho cesty byl Hammerfest, nejsevernější město v Evropě. Navzdory pesimistickým prognózám se linka osvědčila. Později byla dokonce rozšířena a dnes má zastávky ve 34 přístavech od Bergenu po Kirkenes. Možná největším dokladem úspěšnosti a významu této mořské cesty je její neoficiální pojmenování, které jí dali obyvatelé žijící na pobřeží — „dálnice č. 1“.

Dnes obstarává přepravu po „dálnici č. 1“ flotila jedenácti moderních lodí, které vyplouvají ve 24hodinových intervalech. Síť silnic a železnic spojující města na pobřeží je však v dnešní době mnohem kvalitnější než dříve, a proto jsou pobřežní trajekty stále více využívány pro turistiku. Odpovídá tomu i vzhled lodí.

Otevírá se nádherné panorama

Trasa lodí vede převážně podél pobřeží. Cestující se tedy 11 dní mohou kochat nádhernými sceneriemi norské krajiny, mezi něž patří malebné usedlosti uprostřed zelených pastvin, přímořské rybářské vesničky, ledovce, fjordy, zasněžené hory, útesy pokryté hejny mořských ptáků, majestátní vodopády, a dokonce i velryby.

Navíc, když loď kotví, mohou cestující vystoupit a prohlédnout si okolí. Například v městečku Molde se nabízí velkolepá podívaná na 87 zasněžených vrcholů pohoří Romsdal. V přístavech Ålesund a Trondheim je dokonce možné podniknout krátký výlet, k němuž patří procházka ulicemi města se zvláštní místní architekturou. V některých městech si pasažéři pronajmou auto a vrátí se na loď až na příští zastávce.

Když trajekt opustí Bodø, mine Vestfjorden a potom zamíří k Lofotám, souostroví dlouhému asi 175 kilometrů, které se pyšní četnými horskými hřebeny a malebnými rybářskými vesničkami. Vnější lofotské ostrůvky jsou někdy pouhé útesy a skály vyčnívající z oceánu. Na některých ostrůvcích stojí maják nebo signální věž. Na Lofotách také hnízdí statisícové kolonie mořských ptáků, k nimž patří rackové, rybáci, kajky, papuchalkové, alkouni, kormoráni, alky a občas i buřňáčci.

Každou zimu se moře v okolí Lofot zaplní rybářskými loďmi lovícími skrei, totiž tresky. V této oblasti se vyskytují i velryby. Pro cestující je vzrušujícím zážitkem pozorovat tyto gigantické savce, jak vyskakují z vody a vyfukují obláčky páry.

V létě pobřežní expres zajíždí do Trollfjordu. Ústí tohoto fjordu je tak úzké a okolní skály tak strmé, že máte chuť natáhnout ruku přes zábradlí a dotknout se skalní stěny. V těchto místech kormidelník nespouští lodní sirénu, protože by mohl způsobit sesuv kamení. Se zasněženými horskými vrcholy v dáli je toto místo pro fotografy hotovým rájem.

Loď zastaví ještě v několika dalších městech a rybářských vesničkách a pak zamíří na východ. Tento úsek pobřeží mnozí považují za nejkrásnější část cesty. V přístavu Honningsvåg si mohou cestující udělat výlet na Nordkapp, kde z vod Severního ledového oceánu vystupuje téměř kolmý, 300 metrů vysoký skalní útes, což skýtá úchvatnou podívanou.

 V cílové zastávce Kirkenes má loď pouze několik málo hodin na to, aby vyložila a naložila zboží a přibrala nové cestující, a pak se vydává na jih do Bergenu. Při zpáteční plavbě mají pasažéři příležitost kochat se sceneriemi, které jim cestou na sever unikly v době, kdy se oddávali spánku. Například na polárním kruhu je možné shlédnout impozantní ledovcový štít Svartisen, který se rozkládá na asi 360 kilometrech čtverečních. Loď potom mine nádherné pohoří nazývané „Sedm sester“ a bizarní baňatou horu Torghatten, skrze níž vede velký přírodní tunel, takže vypadá jako kloubouk s děravým dýnkem. Mezi městy Måløy a Florø loď pluje kolem hory Hornelen vysoké 860 metrů, která vystupuje z moře tak strmě, že ani zde kvůli nebezpečí sesuvu kamenů kormidelník netroubí na sirénu.

Půlnoční slunce a polární noc

V létě mají turisté téměř po celou dobu plavby denní světlo. Značná část „dálnice č. 1“ totiž vede „zemí půlnočního slunce“, protože leží za polárním kruhem. A v létě tam slunce svítí prakticky po celou noc. Například na Nordkappu slunce nezapadne celých 12 týdnů.

 Cestovatelé v zimě zažívají naopak dlouhé polární noci. Zima má však také svoje kouzlo. Když se slunce přibližuje k horizontu, obloha, moře, hory a sníh se koupou v sametových barvách soumraku. Zimní obloha je navíc ideálním pozadím pro jednu z největších podívaných vůbec — pro proslulou auroru borealis neboli severní polární záři. Když sluneční vítr nesoucí elektricky nabité částice vstoupí do atmosféry, vznikají zelené, žlutozelené a někdy také načervenalé světelné úkazy. Při pohledu na tyto pásy a závoje, které po obloze poseté hvězdami tančí, mihotají se a vlní podle svého vlastního kosmického rytmu, jímá člověka posvátná bázeň.

Mnohé z nádherných scenerií norského pobřeží můžete samozřejmě vidět, aniž využijete služeb pobřežního expresu. Díky rozšířené silniční a železniční síti můžete velkou část Norska vidět také z okna vlaku nebo automobilu. Pro ty, kdo mají omezené finanční prostředky, to může být dostupnější. Ať už si však vyberete jakoukoli trasu, jedna věc je jistá — tato podívaná, která je na každém kilometru a v každém ročním období jiná, vás nikdy neomrzí.

[Mapa na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

FINSKO

ŠVÉDSKO

NORSKO

OSLO

Trasa plavby

▿ ▵ Bergen

▿ ▵ Florø

▿ ▵ Måløy

▿ ▵ Ålesund

▿ ▵ Molde

▿ ▵ Trondheim

POLÁRNÍ KRUH

Mezník na polárním kruhu

▿ ▵ Bodø

▿ ▵ Lofoty

Trollfjord

▿ ▵ Tromsø

▿ ▵ Hammerfest

▿ ▵ Honningsvåg

▿ ▵ Kirkenes

[Podpisek]

Podle mapy: Hurtigruten

 [Obrázek na straně 15]

Trollfjord obklopený horskými velikány

[Podpisek]

TO-FOTO AS, Harstad

[Obrázky na straně 15]

Na souostroví Lofoty hnízdí mnohé druhy mořských ptáků, včetně racků, alkounů a papuchalků

[Obrázek na straně 16]

„Dálnice č. 1“ začíná v Bergenu

[Obrázek na straně 16]

Mezník na polárním kruhu

[Obrázek na straně 16]

Půlnoční slunce

[Podpisek]

TO-FOTO AS, Harstad

[Obrázek na straně 16 a 17]

„Sedm sester“

[Podpisek]

Per Eide

[Obrázek na straně 17]

Pobřežní vesnice za polární noci

[Obrázek na straně 17]

Aurora borealis, severní polární záře

[Podpisek]

© TO-FOTO AS, Harstad

[Obrázek na straně 17]

Plavba končí v Kirkenes

[Podpisek]

Hallgeir Henriksen

[Podpisek obrázku na straně 13]

Nancy Bundt