Specifické problémy nevlastních rodin

● Doktorka Patricia Papernowová, která se zabývá problematikou nevlastních rodin, říká, že snaha pomáhat těmto rodinám stejným způsobem jako rodinám vlastním je totéž jako „snaha zorientovat se v ulicích New Yorku pomocí mapy Bostonu“.

Faktem je, že problémy, které řeší nevlastní rodiny, jsou nejen specifické, ale také mnohem větší, než s jakými se potýkají rodiny vlastní. Podle psychologa Williama Merkela nevlastní rodina představuje „nejsložitější, nejméně přirozený a nejnáročnější soubor vztahů, jaký lidstvo zná“.

Mohou tedy vůbec nevlastní rodiny být spokojené? Vztahy v takové rodině lze přirovnat ke švům na dece sešité z různých kousků, například formou patchworku. Na začátku to jsou jen samostatné díly, ale když se práce dokončí, výsledkem je deka, která je tak pevná, jako by byla z jednoho kusu — ovšem za předpokladu, že švy byly šity pečlivě.

Podívejme se na běžné problémy, se kterými se nevlastní rodiny potýkají, a na to, co mnoha z nich pomohlo, aby se sjednotily. Pak si ukážeme čtyři rodiny, kterým se to podařilo.

 1. PROBLÉM: NENAPLNĚNÁ OČEKÁVÁNÍ

„Myslela jsem si, že moje nevlastní děti mě přijmou s láskou a zájmem. Nicméně po osmi letech na to stále ještě čekám.“ (Gloria) *

LIDÉ, kteří uzavírají další manželství, do něj často vstupují s nerealistickými představami. Doufají, že se nedopustí chyb, které udělali v prvním manželství, a že najdou lásku a bezpečí, které předtím postrádali. Tyto naděje jsou někdy pouhou iluzí, ale i tak, jestliže nejsou naplněny, působí stres. Je to, jak říká Bible: „Dlouhé čekání unavuje srdce.“ (Přísloví 13:12, Bible21) Prožíváte něco podobného i vy?

CO MŮŽETE DĚLAT

Nepotlačujte svoje pocity v naději, že zklamání zmizí. Místo toho pojmenujte, co jste marně očekávali a teď vás to frustruje. Pak si ujasněte, z jakého důvodu vám na tom tak záleží. Nakonec si dejte realističtější cíl. Podívejme se na několik nesplněných představ.

1. Už od začátku budu milovat své nevlastní děti a ony budou milovat mě.

Proč jsem si to myslel? Mým snem vždy bylo mít láskyplnou, semknutou rodinu.

Realističtější pohled: Časem se láska mezi námi může prohloubit. Teď je důležité hlavně to, abychom se v rodině cítili bezpečně a měli jeden k druhému úctu.

2. Každý člen nové rodiny se rychle přizpůsobí.

Proč jsem si to myslel? Předpokládal jsem, že jsme připraveni začít znovu a lépe.

Realističtější pohled: Než se nevlastní rodiny sžijí, obvykle to prý trvá čtyři až sedm let. Naše situace je tedy úplně normální.

3. Nebudeme se hádat kvůli penězům.

Proč jsem si to myslel? Byl jsem přesvědčený, že láska nám pomůže vyhnout se malicherným sporům.

Realističtější pohled: Kvůli zkušenostem z předchozího manželství nějakou dobu trvá, než se sjednotí náš přístup k finančním otázkám. Možná je pro nás zatím těžké mít společné peníze.

 2. PROBLÉM: NEDOSTATEK POCHOPENÍ

„Zvykli jsme si rychle. Každý člen naší nové rodiny se v ní od začátku cítil dobře.“ (Jošito)

„Trvalo mi deset let, než jsem doopravdy začal novou rodinu podporovat.“ (Tacuki, Jošitův nevlastní syn)

PŘÍPAD Jošita a Tacukiho ukazuje, že každý může novou situaci vnímat jinak. Proč je důležité, abyste to měli na paměti? Když vzniknou problémy, nejspíš je budete chtít rychle vyřešit. Ale aby to přineslo dobré výsledky, je nutné ostatní členy rodiny chápat.

Člověk si musí dávat pozor na to, jak komunikuje, protože jazyk může nejen budovat, ale také bořit. V Bibli se píše: „Smrt i život jsou v moci jazyka.“ (Přísloví 18:21) Jak můžete používat jazyk k tomu, abyste se k členům rodiny přibližovali, a ne se od nich vzdalovali?

CO MŮŽETE DĚLAT

• O členy rodiny se zajímejte. Místo abyste byli kritičtí, snažte se chápat jejich pocity. Co k tomu patří?

Pokud si váš syn posteskne: „Táta mi chybí“, projevte pochopení. Místo abyste řekli: „Ale tvůj nevlastní otec tě má rád a chová se k tobě líp než tvůj táta“, zkuste něco v tomto duchu: „Chápu, že je to těžké. Řekni mi — v čem ti nejvíc chybí?“

Místo abyste svého nového partnera obviňovali slovy „Tvůj syn by na mě nebyl tak drzý, kdybys ho lépe vychovával“, mluvte o sobě a svých pocitech. Například řekněte: „Mohl bys prosím připomenout Lukášovi, aby mě pozdravil, když přijde domů? Opravdu bys mi tím pomohl.“

• Společně jezte a věnujte se rekreaci a uctívání Boha, abyste lépe poznali jeden druhého.

• Zajistěte, aby se všichni členové nové rodiny pravidelně scházeli. Dejte každému příležitost, aby řekl, co má na srdci, aniž by ho někdo přerušoval. Vždy mluvte nejdřív o pozitivních věcech v rodině a teprve pak o tom, co koho trápí. Projevujte si vzájemně úctu, i když nesouhlasíte s tím, co ten druhý říká, a dejte každému možnost, aby navrhl nějaké řešení.

 3. PROBLÉM: „VETŘELEC“ V RODINĚ

„Manželka a její děti řeší různé záležitosti jen mezi sebou a pak mě postaví před hotovou věc. Připadám si jako vetřelec.“ (Walt)

STRACH z toho, že člověk bude ve své rodině vetřelcem, může být příčinou problémů, které s tím zdánlivě nesouvisí. Například:

• Děti, které s budoucím nevlastním otcem dobře vycházejí před tím, než se ožení s jejich matkou, s ním potom nechtějí spolupracovat.

• Nevlastní rodič žárlí na šestileté dítě.

• Dochází k prudkým sporům kvůli zcela nepodstatným záležitostem.

Takové věci doléhají i na vlastního rodiče. Když má pocit, že nová rodina má problémy držet pohromadě, může mu to působit stres. Carmen o tom říká: „Dělat prostředníka mezi manželem a mými dvěma dětmi je velmi těžké.“

Tento problém je možné překonat uplatňováním Zlatého pravidla. Ježíš řekl: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Jak mohou nevlastní rodiny dosáhnout toho, že se každý bude cítit jako součást celku?

CO MŮŽETE DĚLAT

• Manželství má být pro vás na prvním místě. (1. Mojžíšova 2:24) Věnujte se svému novému partnerovi a jasně dětem dejte najevo, jaké je jeho postavení v rodině. Například než se otec znovu ožení, může svým dětem říct něco v tomto duchu: „Mám Annu rád a chci si ji vzít. Jsem si jistý, že se k ní budete chovat hezky.“

• Na každé ze svých dětí si vyhraďte nějaký čas. Tím, že se jim individuálně věnujete, dáváte najevo, že jsou pro vás důležité a že je milujete.

• Věnujte čas každému ze svých nevlastních dětí, abyste si k sobě vypěstovali vztah a biologický rodič tak nemusel sloužit jako prostředník.

• Umožněte dětem, aby splynuly s novou rodinou, ale zároveň si zachovaly vztahy z té předchozí. Obvykle je lepší nežádat od nevlastních dětí, aby používaly oslovení, které vyjadřuje náklonnost, jako například „maminko“ a „tatínku“. Pro starší děti možná není přirozené, aby na nevlastní rodinu používaly slova jako „naše rodina“ nebo „my“.

• Pověřte každé dítě nějakou domácí prací, vyhraďte mu místo u stolu a nějaký soukromý prostor. Týká se to i těch dětí, které nežijí v domácnosti trvale.

• Zvažte, zda by nebylo dobré se přestěhovat nebo stávající bydlení nějak upravit, aby se noví členové rodiny necítili jako vetřelci.

 4. PROBLÉM: VÝCHOVA DĚTÍ

„Když se snažím Carmeniny děti ukáznit, ona je chlácholí, místo aby mě podpořila.“ (Pablo)

„Trhá mi to srdce, když Pablo jedná s mými dětmi tvrdě.“ (Carmen)

PROČ výchova dětí může v nevlastní rodině způsobovat problémy? V neúplné rodině možná nebyla dostatečná kázeň. Je možné, že nevlastní rodič, který se stane součástí takové rodiny, ještě k dětem nemá plně vytvořený citový vztah. Co je výsledkem? Může se domnívat, že biologický rodič je k dětem příliš shovívavý, zatímco biologický rodič ho pokládá za příliš přísného.

Bible doporučuje, abychom při výchově dětí projevovali vyrovnanost. Píše se v ní: „Nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Cílem není kontrolovat chování dítěte, ale rozvíjet jeho schopnost uvažovat. Rodiče jsou zároveň vybízeni, aby byli vlídní a jednali láskyplně, takže jejich ukázňování nebude děti dráždit.

CO MŮŽETE DĚLAT

• Stanovte domácí pravidla a jako základ vezměte ta, která už platila. Na následující situaci si ukážeme, jak jsou taková pravidla užitečná.

Nevlastní matka: Petro, řeklo se, že esemesky se neposílají, dokud nejsou hotové domácí úkoly.

Petra: Ty nejsi moje máma.

Nevlastní matka: To je pravda, Péťo. Ale v tuhle chvíli tě mám na starosti a zásada je, že esemesky se neposílají, dokud nejsou hotové úkoly.

• Nevytvářejte příliš mnoho pravidel ani rychle neměňte zavedené zvyky. To, co se nevlastnímu rodiči může zdát jako jednoduchý požadavek, může být velmi těžké pro dítě, které má pocit, že se mu celý život obrátil naruby. Je jasné, že pokud jsou v nevlastní rodině větší děti, může být nutné zavést některá nová pravidla. Mohou se týkat například respektování soukromí jednotlivých členů nebo toho, jak se doma oblékat.

• Rozdílné názory na výchovu probírejte v soukromí, a ne před dětmi. Zaměřujte se na problém v chování dítěte, a ne na nějakou domnělou chybu při dřívější výchově.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 3]

Sjednocená nevlastní rodina může vypadat jako nesplnitelný sen

[Obrázek na straně 4]

Pozorně druhým naslouchejte, abyste pochopili jejich pocity a obavy

[Obrázek na straně 6]

Pokud vzniknou neshody, rodiče by je měli řešit v soukromí