Bible — Kniha přesných proroctví, 1. část

„Učiním z tebe velký národ“

V tomto čísle Probuďte se! začíná série osmi článků, ve kterých budeme rozebírat jeden význačný rys Bible — její proroctví neboli to, co předpověděla do budoucnosti. Články vám pomohou získat odpovědi na tyto otázky: Jsou biblická proroctví pouze výmyslem chytrých lidí? Nebo jsou inspirována Bohem? Vybízíme vás, abyste prozkoumali důkazy.

PRO postoj dnešních lidí jsou typické pochybnosti a skepse a to se projevuje i vzhledem k Bibli. Mnozí si nikdy neudělali čas, aby tuto knihu nezaujatě prozkoumali. Své názory zakládají převážně na tom, co říkají druzí. Doufáme, že vy k takovým lidem nepatříte. Vydejte se tedy s námi na cestu do minulosti, která odhalí důkazy o tom, že Bible je věrohodná.

Naše cesta začíná u muže, kterého až dodnes mají v úctě křesťané, židé i muslimové. Tento Hebrejec žil v letech 2018 až 1843 př. n. l. Jmenoval se Abraham. *

Abrahama se týkají některá z prvních proroctví, která jsou zaznamenána v Bibli. Tato proroctví se vztahují dokonce i na nás dnes. (Viz rámeček  „Požehnání pro ‚všechny národy‘“.) Podle První knihy Mojžíšovy neboli Genesis se jedná o následující předpovědi: (1) Abrahamovi potomci se stanou mocným národem. (2) Než k tomu dojde, budou otroky v cizí zemi. (3) Budou osvobozeni a dostanou do vlastnictví zemi Kanaán. Prozkoumejme tyto výroky adresované Abrahamovi podrobněji.

Tři význačná proroctví

1. proroctví: „Učiním z tebe velký národ.“ (1. Mojžíšova 12:2)

Splnění: Potomci Abrahamova syna Izáka a vnuka Jákoba (který se také jmenoval Izrael) se stali starověkým izraelským národem — nezávislým královstvím, které mělo své vlastní panovníky.

Co ukazují dějiny:

● Bible podrobně popisuje Abrahamovu rodovou linii, která šla přes Izáka, Jákoba a dvanáct Jákobových synů. Do tohoto  rodokmenu patřilo také mnoho králů, kteří panovali nad Izraelem nebo Judou. O sedmnácti z nich existují nezávislé mimobiblické zprávy, které jsou v souladu s biblickým záznamem o tom, jak se z Abrahamových potomků stal národ. *

2. proroctví: „Tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit . . . Až čtvrtá generace se sem navrátí.“ (1. Mojžíšova 15:13, 16, Český studijní překlad)

Splnění: Kvůli hladomoru v Kanaánu žily čtyři generace Abrahamových potomků v Egyptě. Zpočátku tam byli jako přistěhovalci, ale později se stali otroky, jejichž úkolem bylo vyrábět cihly z hlíny a slámy. Když vezmeme v úvahu jen jednu rodovou linii, totiž linii Abrahamova pravnuka Leviho, který se do Egypta přestěhoval se svým letitým otcem, pak čtyři generace byly: Levi, jeho syn Kehat, jeho vnuk Amram a pravnuk Mojžíš. (2. Mojžíšova 6:16, 18, 20) A Mojžíš v roce 1513 př. n. l. vyvedl Izraelity z Egypta. (Viz  časovou osu a rámeček  „Přesné časové údaje“.)

Co ukazují dějiny:

● Podle Jamese K. Hoffmeiera, profesora Starého zákona a archeologie Blízkého východu, vyplývá jak z egyptských spisů, tak z archeologických dokladů, že Semité (k nimž patřili starověcí Hebrejci) směli během hladomoru vstoupit se svými stády do Egypta. Opravdu se tam ale stali otroky, jejichž úkolem bylo vyrábět cihly?

● V egyptských záznamech sice není konkrétní zmínka o Izraelitech, ale malby a svitky,  které byly nalezeny v tamních hrobkách, potvrzují, že Egypťané používali cizince k výrobě cihel z hlíny a slámy. Egyptské záznamy také ukazují, že poháněči si průběžně zapisovali množství vyrobených cihel. I tento fakt je v souladu se zprávou v Bibli. (2. Mojžíšova 5:14, 19) Profesor Hoffmeier říká: „Egyptské zdroje potvrzují, že cizinci byli využíváni pro otrockou práci . . . během stejného období, kdy docházelo k útisku Izraelitů. Stručně řečeno to, že starověcí Hebrejci přišli do Egypta . . . v době hladomoru a že byli později zotročeni, se zdá být věrohodné.“

3. proroctví: „Dám . . . tvému semeni . . . celou zemi Kanaán.“ (1. Mojžíšova 17:8)

Splnění: Mojžíš vyvedl vznikající izraelský národ z Egypta a v roce 1473 př. n. l. ho Jozue, syn Nunův, přivedl do země Kanaán.

 Co ukazují dějiny:

● Archeologové se sice rozcházejí v datech, ale s jistotou můžeme „mluvit o tom, že Izraelité do Kanaánu vstoupili a osídlili ho,“ napsal emeritní profesor egyptologie K. A. Kitchen.

● Bible uvádí, že Jozue „[kananejské město] Chacor spálil ohněm“. (Jozue 11:10, 11) V jeho rozvalinách archeologové odkryli tři kananejské chrámy, které byly úplně zničeny. Našli také doklady o tom, že v 15. století př. n. l. bylo město vypáleno. Tato fakta jsou v souladu s Biblí.

● Další zajímavé kananejské město je Gibeon, který ležel necelých deset kilometrů od Jeruzaléma. Archeologové toto město identifikovali, když objevili asi 30 uch od džbánů, na kterých byl vyryt název tohoto města. Starověcí Gibeoňané na rozdíl od obyvatel Chacoru uzavřeli s Jozuem mír. On pak ustanovil, že mají sloužit jako „čerpači vody“. (Jozue 9:3–7, 23) Proč dostali tuto práci? Z popisu ve 2. Samuelově 2:13 a u Jeremjáše 41:12 vyplývá, že v Gibeonu byla spousta vody. V souladu s biblickou zprávou dílo Archaeological Study Bible, New International Version uvádí: „Nejvýznačnějším rysem Gibeonu je skutečně hojnost vodních zdrojů: jeden velký a sedm menších pramenů.“

● To, že desítky lidí, o kterých je v Bibli zmínka, skutečně existovaly, bylo potvrzeno z nezávislých historických zdrojů. Jak již bylo uvedeno, patří mezi ně i sedmnáct králů, kteří byli potomky Abrahama a vládli v Izraeli nebo Judě. Byl to například Achab, Achaz, David, Ezekjáš, Manasse a Uzzijáš. Existence královských dynastií je jistě silným argumentem pro to, že izraelský národ jednak do země Kanaán vstoupil, a jednak ji obýval.

● V roce 1896 badatelé našli v egyptských Thébách Merenptahovu stélu. V textu na tomto reliéfu se faraon Merenptah chlubí vojenským tažením proti Kanaánu, které podnikl kolem roku 1210 př. n. l. Je tam první známá mimobiblická zmínka o Izraeli, tedy doklad o existenci tohoto národa.

Konkrétní zmínky jsou užitečné

Viděli jsme, že Bible obsahuje množství konkrétních detailů o lidech, místech a událostech. Tyto podrobnosti nám umožňují srovnat biblickou zprávu se světskými zdroji a tak se přesvědčit o splnění biblických proroctví. Co se týče Abrahama a jeho semene, fakta ukazují, že Boží sliby se splnily — Abrahamovo semeno se stalo národem, ten byl zotročen v Egyptě a později obýval zemi Kanaán. Potvrzují se tím slova biblického pisatele Petra, který pokorně uznal: „V žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:21)

Ve staletích, která po vstupu Izraele do Kanaánu následovala, došlo v historii tohoto národa k radikálnímu zvratu s tragickými následky. Také tyto následky pisatelé Bible předpověděli. O tom bude pojednávat další článek naší série.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 17]

 POŽEHNÁNÍ PRO „VŠECHNY NÁRODY“

Bůh dal slib, že prostřednictvím Abrahamova semene si budou žehnat lidé ze všech národů. (1. Mojžíšova 22:18) Z Abrahamových potomků Bůh udělal národ především proto, že z něj měl vzejít Mesiáš, který dá život za celé lidstvo. * Boží slib Abrahamovi se tudíž týká i vás! U Jana 3:16 se píše: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 17]

 PŘESNÉ ČASOVÉ ÚDAJE

Ukázkou toho, jakou hodnotu má přesný časový údaj v Bibli, je text v 1. Královské 6:1, který se týká doby, kdy Šalomoun zahájil práce na stavbě jeruzalémského chrámu. Čteme tam: „Stalo se ve čtyřstém osmdesátém roce [479 celých roků] po tom, co izraelští synové vyšli z egyptské země, ve čtvrtém roce [Šalomounovy vlády], v měsíci zivu, to je ve druhém měsíci, potom, co se stal Šalomoun králem nad Izraelem, že přistoupil k tomu, aby postavil dům Jehovovi.“

Podle biblické chronologie byl čtvrtým rokem Šalomounovy vlády rok 1034 př. n. l. Vrátíme-li se od tohoto data o 479 celých let zpátky, pak zjistíme, že Izraelité vyšli z Egypta v roce 1513 př. n. l.

[Rámeček na straně 18]

ABRAHAM JE HISTORICKÁ POSTAVA

● Na hliněných tabulkách ze začátku druhého tisíciletí př. n. l. jsou uvedena města, jejichž názvy se shodují se jmény Abrahamových příbuzných. Jedná se například o města Peleg, Serug, Nachor, Terach a Charan. (1. Mojžíšova 11:17–32)

● V 1. Mojžíšově 11:31 čteme, že Abrahamova rodina odešla „z Uru Chaldejců“. Zříceniny tohoto města byly nalezeny na jihovýchodě Iráku. Bible také uvádí, že Abrahamův otec Terach zemřel v Charanu, který pravděpodobně ležel na území nynějšího Turecka. Abrahamova manželka Sára zemřela v Hebronu, což je jedno z nejstarších dodnes obývaných měst na Blízkém východě. (1. Mojžíšova 11:32; 23:2)

[Tabulka na straně 16 a 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

 ABRAHAMOVO POTOMSTVO A EXODUS IZRAELE

čtyři generace Abrahamových potomků

Levi

Kehat

Amram

Mojžíš

(př. n. l.)

1843 Abraham umírá

1728 Jákob se s rodinou stěhuje do Egypta

1711 Jákob umírá

1657 Josef umírá

1593 narození Mojžíše

1513 Mojžíš vyvádí Izrael z Egypta

1473 Mojžíš umírá. Jozue vede Izraelity do země Kanaán

doba soudců

1117 Samuel pomazává Saula za prvního krále Izraele

1107 narození Davida

1070 David se stává izraelským králem

1034 Šalomoun začíná se stavbou chrámu

[Obrázek na straně 17]

Výraz „Davidův dům“ na této stéle je jednou ze zmínek o králích, kteří vládli v Izraeli nebo Judě a byli Abrahamovými potomky

[Podpisek]

© Israel Museum, Jerusalem/The Bridgeman Art Library International