BŮH má pro lidi dobrou zprávu a nechal ji zapsat do Bible. Když byl Ježíš Kristus na zemi, zaměřoval se na to, aby „dobrou zprávu o Božím království“ oznamoval. (Lukáš 4:43) Bible ukazuje, že toto Království je Boží vláda, která zničí tyranské lidské vlády, nastolí pokoj a odstraní všechny příčiny lidského utrpení. (Daniel 2:44; Matouš 6:9, 10) To je skutečně dobrá zpráva!

Bezpochyby si zaslouží, aby se o ní dozvědělo co možná nejvíc lidí. Jenže potom, co byl Ježíš popraven, zanechal po sobě jen málo následovníků. Zemře s ním i jeho poselství? Bible předpověděla pravý opak. Byla do ní zapsána proroctví, že dobrá zpráva se bude šířit po celé zemi, že se bude kázat i navzdory silnému odporu a že povstanou falešní křesťané a zavedou mnohé lidi na scestí. Postupně si tato proroctví rozebereme.

Proroctví:

„Také se musí ve všech národech nejprve kázat dobrá zpráva.“ (Marek 13:10) „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země.“ (Skutky 1:8)

Splnění: Krátce po Ježíšově smrti v roce 33 n. l. jeho učedníci naplnili Jeruzalém poselstvím o Království. Kázali po celé Judeji a v nedalekém Samaří a během 15 let se křesťanští misionáři dostali i do dalších částí  Římské říše. V roce 61 n. l. bylo možné říci, že dobrá zpráva se káže v mnoha vzdálených částech země.

Co ukazují dějiny:

• Mimobiblické spisy ze 2. století potvrzují, že prvotní křesťanství se rychle šířilo. Římský historik Suetonius poukázal na to, že křesťané působili v Římě už v roce 49 n. l. Plinius Mladší, místodržitel Bithýnie (v dnešním Turecku), napsal kolem roku 112 n. l. dopis císaři Trajánovi, ve kterém se zmiňuje o křesťanství jako o „nákaze“, jež „se rozšířila nejen ve svobodných městech, ale také ve vesnicích a usedlostech“. Po prozkoumání důkazů jeden historik napsal: „Neuplynulo ani sto let od skončení éry apoštolů a místa, kde křesťané uctívali Boha, bylo možné vidět ve významných městech Římské říše.“
• V knize The Early Church (Raná církev) profesor Henry Chadwick uvádí: „Rozšíření církve se zdálo být výsledkem mimořádné série nepravděpodobností. Nikdo by to nečekal, protože nic jiného nemělo menší šanci na úspěch.“

Proroctví:

„Budou vás vydávat místním soudům a budete kvůli mně biti v synagógách a budete stavěni před místodržitele a krále, jim na svědectví.“ (Marek 13:9)

Splnění: Křesťané byli pronásledováni Židy i Římany. Byli zatýkáni, vězněni, biti a popravováni.

Co ukazují dějiny:

• Židovský historik z 1. století Flavius Josephus zapsal, že Ježíšův bratr Jakub byl popraven rukou židovských náboženských vůdců. Bible uvádí, že Gamaliel, vážený člen židovského nejvyššího soudu, vybízel soudce, aby s Ježíšovými učedníky nejednali přísně. (Skutky 5:34–39) Odborné publikace potvrzují, že Gamaliel skutečně žil a že to byl muž s otevřenou myslí.
• Historikové uvádějí, že od roku 64 n. l., kdy vládl Nero, začali římští císaři pronásledovat křesťany. V korespondenci mezi císařem Trajánem a Pliniem Mladším jsou zmínky o trestech pro křesťany, kteří odmítali vzdát se své víry.
• „Pronásledování zdaleka nezahnalo církev do podzemí, ale mělo opačný efekt,“ uvádí profesor Chadwick. Jak křesťané prchali před nebezpečím, odnesli své poselství do nových oblastí. (Skutky 8:1) Vytrvali, i když je často zavrhla rodina a přátelé. To je obdivuhodné, protože Ježíšovi následovníci byli „nevzdělaní a obyčejní lidé“ a neměli žádný politický vliv. (Skutky 4:13) V knize The Beginnings of Western Christendom (Počátky západního křesťanstva) se píše: „Evangelium se nejvíce šířilo mezi majiteli malých obchodů a drobnými řemeslníky.“

Při studiu dějin raného křesťanství odborníci žasnou nad tím, jak mohla nevýznamná skupina lidí rozšířit své učení tak rychle navzdory tak silnému odporu. Ježíš ale tyto nepravděpodobné události předpověděl. V Písmu bylo také předpovězeno, že tato kazatelská činnost bude přerušena.

Proroctví:

„Vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem, a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Skutky 20:29, 30) „I mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty . . . a kvůli nim se bude mluvit utrhačně o cestě pravdy.“ (2. Petra 2:1, 2)

Splnění: Křesťanský sbor zkazili drsní, falešní a ctižádostiví jednotlivci.

Co ukazují dějiny:

• Zvláště po smrti apoštolů bylo pravé křesťanství postupně zatlačeno do pozadí významnými muži, kteří povstali z křesťanů a zředili Ježíšovo učení řeckou filozofií. Brzy vzniklo duchovenstvo a začalo požívat stejných výhod jako političtí vládci. Historikové tvrdí, že v době, kdy bylo „křesťanství“ prohlášeno za římské státní náboženství, v něm nebyla už ani stopa po křesťanství z prvního století.
• V průběhu staletí se tato zkažená forma křesťanství vyznačovala násilím a chamtivostí. Duchovní neprokázali, že jsou následovníky Ježíše, ale naopak pronásledovali ty, kdo napodobovali jeho metody kázání, a ty, kdo se snažili vydávat Bibli v jazycích, kterým lidé rozuměli.

Během staletí, kdy falešné křesťanství mělo velkou moc, se zdálo, že dobrá zpráva je pohřbena. Ježíš ale naznačil, že se má znovu objevit v posledních dnech. Toto období přirovnal ke žni, kdy falešní křesťané znázornění plevelem mají být odděleni od pravých křesťanů znázorněných pšenicí. (Matouš 13:24–30, 36–43) V té době má dojít k největšímu splnění proroctví o tom, že se bude kázat dobrá zpráva. (Matouš 24:14) Toto úžasné proroctví bude námětem šesté části této série.