MNOHÉ stránky moderní medicíny nejsou zas až tak moderní, jak by se zdálo. Řada dnešních lékařských postupů se v některých zemích využívala už před staletími. Zamysleme se například nad tím, jak vypadalo lékařství ve středověku na Blízkém východě.

V roce 805 n. l. CHALÍFA HÁRÚN AR-RAŠÍD založil v hlavním městě Bagdádu nemocnici. Od 9. do 13. století stavěli a udržovali nemocnice po celé islámské říši, od Španělska po Indii, také jiní vládci.

Otevřené dveře tam měli bohatí i chudí lidé všech náboženství. Kvalifikovaní lékaři nejen uzdravovali nemocné, ale také prováděli výzkum a školili nové lékaře. V nemocnicích byla různá oddělení — interní, oční, infekční, ortopedie, chirurgie a oddělení pro duševně nemocné. Každé ráno lékaři doprovázení svými žáky prohlíželi pacienty a předepisovali jim dietu a léky. V nemocnici pracovali i lékárníci, kteří léky připravovali a vydávali. Řídící personál vedl záznamy, kontroloval výdaje, dohlížel na přípravu jídla a vykonával další administrativní úkoly — zkrátka jako dnes.

Historici považují tyto nemocnice za „jeden z největších úspěchů středověké islámské společnosti“. Po celé islámské říši „se nemocnice jako instituce rozvíjela převratným způsobem, který měl vliv na vývoj lékařské vědy a péče až do současnosti,“ říká spisovatel a historik Howard R. Turner.

AR-RÁZÍ se narodil v polovině 9. století ve starověkém městě Rejj (předměstí dnešního Teheránu) a je označován za „největšího lékaře islámu a v podstatě celého středověku“. K užitku dalších lékařů tento myslitel zaznamenal, jaké metody při svých experimentech používal, za jakých podmínek je prováděl, s jakými nástroji pracoval a k jakým závěrům došel. Všem lékařům radil, aby měli stále přehled o nejnovějších poznatcích na poli medicíny.

Ar-Rází dosáhl mnoha úspěchů. Výsledky jeho lékařského bádání jsou obsaženy například ve 23svazkovém díle Al-Hawi (Všeobecná kniha), které patří mezi nejvýznamnější lékařské texty. Jsou v něm údajně položeny základy porodnictví, gynekologie a oční chirurgie. O lékařství napsal 56 knih. Mimo jiné je v nich uveden nejstarší věrohodný popis neštovic a spalniček. Ar-Rází také zjistil, že horečka je jedním ze způsobů, jak se tělo brání proti infekci.

Tento významný lékař navíc řídil nemocnice v Rejji a Bagdádu, kde léčil duševně nemocné lidi. Díky tomu byl označen za otce psychologie a psychoterapie. Psal také knihy o chemii, astronomii, matematice, filozofii a teologii.

AVICENNA, další velikán v oblasti medicíny, pocházel z města Buchara, které leží v dnešním Uzbekistánu. Stal se jedním z nejvýznačnějších lékařů, filozofů, astronomů a matematiků 11. století. Napsal encyklopedii Kánon medicíny, která obsahuje veškeré tehdy známé medicínské poznatky.

V tomto díle uvedl, že tuberkulóza je nakažlivá, že nemoci se mohou šířit vodou  a půdou, že emoce ovlivňují fyzické zdraví a že nervy přenášejí jak bolest, tak impulzy pro kontrakci svalů. Popsal v něm vlastnosti, účinky a indikace asi 760 farmakologických přípravků a zaznamenal zásady pro testování nových léků. Latinský překlad této encyklopedie se používal na evropských lékařských školách stovky let.

ALBUCASIS se také významně zapsal do historie lékařství. Tento inovátor, který žil v 10. století a pocházel z Andalusie v dnešním Španělsku, sestavil 30svazkové kompendium, které obsahuje 300stránkové pojednání o chirurgii. Jsou v něm popsány takové pokrokové metody, jako je používání chirurgické nitě při vnitřním šití, odstranění močových kamenů pomocí nástroje vedeného močovými cestami, odstranění šedého zákalu a úplné nebo částečné odstranění štítné žlázy.

K usnadnění těžkých porodů a napravení vykloubených ramen používal „poměrně moderní lékařské postupy,“ uvádí kniha Science and Islam-A History. V chirurgii zavedl bavlněný obvaz a zlomeniny dával do sádry. Také popsal, jak vsadit zpět vyražené  zuby, vyrobit zubní protézy, spravit křivé zuby a odstranit zubní kámen.

Albucasisovo pojednání o chirurgii jako první obsahuje ilustrace chirurgických nástrojů. Jsou v něm kresby asi 200 nástrojů spolu s pokyny, jak a kdy je používat. Některé prošly během tisíciletí jen malými změnami.

V 11. a 12. století začali učenci překládat arabské lékařské texty do latiny, a to zejména v Toledu ve Španělsku a v Monte Cassinu a Salernu v Itálii. Lékaři pak tyto překlady studovali na univerzitách po celé latinsky mluvící Evropě. Blízkovýchodní lékařské poznatky tak „v následujících staletích pronikly hluboko do Evropy, možná víc než jakýkoli jiný islámský vědní obor,“ říká vědecký publicista Ehsan Masood.

Objevy a vynálezy středověkých mistrů, jako byli Ar-Rází, Avicenna, Albucasis a jejich současníci, mohou být tedy právem označeny za základ moderní medicíny.