GEORGE byl zoufalý. Nemohl sehnat dostatek jídla pro svou rodinu. Lidé v sousedství byli nemocní a někteří zjevně vyhladovělí. Několik set kilometrů na jih ale byla bohatá země. Říkal si: Odstěhuju se tam, najdu si práci a pak za mnou přijede rodina.

Patricia také snila o novém životě v jiné zemi. Neměla práci ani valné vyhlídky na to, že se její situace zlepší. Se svým přítelem se rozhodli cestovat z Nigérie do Alžírska a potom do Španělska, ale neuvědomovali si, jak drsná bude cesta přes Saharu. „Byla jsem těhotná,“ říká, „a pevně rozhodnutá dát svému dítěti lepší život.“

I Rachel chtěla svou ekonomickou situaci zlepšit tím, že se přestěhuje do Španělska. Na Filipínách přišla o zaměstnání a příbuzní jí tvrdili, že v zahraničí je spousta nabídek práce v domácnosti. Půjčila si peníze na letenku, a když se loučila s manželem a dcerou, slíbila jim: „Brzo budeme zase spolu.“

Takových lidí, jako je George, Patricia a Rachel, se v posledních desetiletích odstěhovalo do zahraničí odhadem více než 200 milionů. Někteří sice uprchli kvůli válce, přírodní katastrofě nebo pronásledování, ale většina to udělala z ekonomických důvodů. S jakými problémy se imigranti setkávají v nové zemi? Najdou všichni lepší život, po kterém touží? Jak působí na děti to, když jejich rodič odchází za lepším příjmem? Odpovědi na tyto otázky se dozvíte v dalších článcích.

První překážkou pro ty, kdo se stěhují do cizí země, je často samotná cesta. George, o kterém byla zmínka v předchozím článku, cestoval stovky kilometrů a měl s sebou jen málo jídla. „Byl to příšerný zážitek,“ vzpomíná. Mnozí do svého cíle dokonce ani nedorazí.

Patricia se chtěla dostat do Španělska. Jela přes Saharu na korbě nákladního auta. „Z Nigérie do Alžírska nám to trvalo týden a v autě se nás mačkalo dvacet pět. Cestou jsme viděli hodně mrtvol a také lidi, kteří se trmáceli pouští odsouzeni k smrti. Zjevně je řidiči bezcitně nechali napospas osudu.“

Rachel se podařilo odletět do Španělska, kde ji čekala práce v domácnosti. Nikdy předtím si ale nedokázala představit, jak moc se jí bude stýskat po její dvouleté dcerce. „Když jsem viděla nějakou matku, jak se stará o své malé dítě, rvalo mi to srdce,“ vypráví.

George si na život v nové zemi těžko zvykal. Uplynulo několik měsíců, než mohl poslat domů nějaké peníze. „Hodně nocí jsem probrečel, protože jsem se cítil osamělý a byl jsem na dně,“ přiznává.

Po několika měsících v Alžírsku se Patricia konečně dostala k marockým hranicím. Říká: „Tam jsem porodila svou holčičku. Musela jsem se schovávat před překupníky, kteří unášejí cizinky a nutí je k prostituci. Nakonec jsem sehnala dost peněz na riskantní plavbu do Španělska. Loď byla ve špatném stavu a nebyla vybavená pro tolik cestujících. Vodu z lodi jsme museli vylévat botama. Když jsme konečně dopluli do cíle, neměla jsem ani sílu vyjít na břeh.“

Lidé, kteří vážně uvažují o tom, že se přestěhují do jiné země, musí kromě nebezpečí spojeného s cestou vzít v úvahu i další věci. Měli by zvážit potenciální jazykové a kulturní bariéry a také náklady a právní překážky spojené s tím, že se chtějí stát občany dané země nebo získat povolení k trvalému pobytu. Ti, kdo ho nedostanou, těžko shání dobrou práci a kvalitní bydlení a obvykle nemají snadný přístup ke vzdělání a zdravotní péči. Také pro ně může být obtížné získat řidičský průkaz nebo si založit bankovní účet. A je běžné, že přistěhovalci bez dokumentů jsou vykořisťováni, například jako levná pracovní síla.

Další faktor, který by měl člověk vzít v úvahu, jsou samotné peníze. Opravdu se na ně dá spoléhat? Bible obsahuje tuto rozumnou radu: „Buď dost moudrý na to, aby ses nevyčerpal honbou za bohatstvím. Tvé peníze mohou v mžiku zmizet, jako by jim narostla křídla a ony  odletěly jako orel.“ (Přísloví 23:4, 5, Good News Translation) Je také dobré mít na mysli, že to, co nejvíc potřebujeme, si za peníze nekoupíme, třeba lásku, citové zázemí a sjednocenou rodinu. Je smutné, když rodiče dovolí, aby se pro ně peníze staly důležitější než jejich vzájemná láska nebo přirozená náklonnost, kterou mají ke svým dětem. (2. Timoteovi 3:1–3)

Lidé mají také duchovní potřeby. (Matouš 5:3) Odpovědní rodiče proto dělají všechno, co je v jejich silách, aby plnili povinnost, kterou mají od Boha, totiž učit své děti o Bohu, jeho záměru a jeho měřítkách. (Efezanům 6:4)

Příběhy imigrantů se liší, ale obvykle mají něco společného, jak je to vidět z příběhů George, Rachel a Patricie. Když se jeden z rodičů nebo manželský partner přestěhuje do zahraničí, rodina trpí a může to trvat roky, než je zase pohromadě. George se setkal se svou rodinou až po čtyřech letech.

Rachel nakonec odletěla zpátky na Filipíny, aby mohla být po téměř pěti letech znovu se svou dcerou. Patricia dorazila do Španělska s miminkem v náručí. „Nemám nikoho jiného, a tak se snažím dobře se o ni starat,“ říká.

Mnoho přistěhovalců chce v nové zemi vydržet, přestože se cítí osamělí, mají finanční problémy a dlouho neviděli svou rodinu. Do svého snu hodně investovali, a tak když věci nevycházejí, jen málokdo má odvahu to přiznat a vrátit se domů, protože tam může zažít ostudu a ponížení.

Takovou odvahu však měl Allan z Filipín. Našel si dobrou práci ve Španělsku, ale po 18 měsících se vrátil k rodině. „Moc se mi stýskalo po manželce a naší holčičce,“ říká. „Rozhodl jsem se, že už nikdy nebudu pracovat v zahraničí, pokud se tam neodstěhujeme všichni. A to jsme nakonec udělali. Rodina je mnohem důležitější než peníze.“

Patricia zjistila, co dalšího je důležitější než peníze. Do Španělska si přivezla Nový Zákon neboli Křesťanská řecká písma. „Tu knihu jsem považovala za talisman,“ říká. „Pak jsem se setkala s jednou ženou, která je svědek Jehovův. Předtím jsem nestála o to, popovídat si s lidmi, kteří patří k tomuto náboženství. Položila jsem jí mnoho otázek, abych dokázala, že je na omylu. Jenže ona svoji víru uměla obhájit a přímo z Bible mi na otázky odpověděla.“

Patricia na základě Bible pochopila, že trvalé štěstí a jistá naděje do budoucnosti nezávisí na tom, kde člověk žije a kolik má peněz, ale na tom, zda zná Boha a jeho záměr s lidmi. (Jan 17:3) Mimo jiné se dozvěděla, že pravý Bůh se jmenuje Jehova. (Žalm 83:18) Také se v Bibli dočetla, že Bůh brzy odstraní chudobu prostřednictvím své vlády — Božího království, jehož králem je Ježíš Kristus. (Daniel 7:13, 14) „[Ježíš] osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši,“ píše se v Žalmu 72:12 a 14.

Mohli byste si udělat čas na to, abyste Bibli lépe poznali? Tato kniha obsahuje moudrost od Boha a může vám pomoci stanovit si správné priority, dělat moudrá rozhodnutí a zvládat jakékoli těžkosti s radostí a nadějí. (Přísloví 2:6–9, 20, 21)