Lidé můžou mít vůči někomu předsudky nejen kvůli jeho rase, etniku, národnosti nebo jazyku, ale také kvůli jeho vyznání, pohlaví nebo společenskému postavení. Někteří lidé se na druhé dívají skrz prsty kvůli jejich věku, vzdělání, handicapu nebo tomu, jak vypadají. Přitom by sami o sobě nikdy neřekli, že mají předsudky.

Je možné, že předsudky také máte? Většina z nás si všimne předsudků u druhých, ale sami u sebe je často nevidíme. Pravdou je, že každý nějaké předsudky má. Profesor sociologie David Williams se zabýval tím, jak se lidé chovají, když se setkají s příslušníkem nějaké skupiny, proti které jsou zaujatí. Říká: „Aniž by si to uvědomovali, chovají se k němu jinak.“

Například Jovica, který žije v jedné balkánské zemi, vypráví, co si myslel o lidech z jedné národnostní menšiny: „Měl jsem za to, že nikdo z nich nemůže být dobrý člověk. Nepřišlo mi, že mám předsudky. Říkal jsem si, že oni takoví prostě jsou, že to je fakt.“

V mnoha zemích existují zákony, které rasismus a další formy diskriminace zakazují. Předsudky se ale vymýtit nepodařilo. Proč? Protože tyto zákony postihují pouze to, co člověk dělá. Nemůžou lidem nařídit, co si mají myslet nebo co mají cítit. Ale předsudky začínají v hlavě. Souvisí s názory a emocemi. Znamená to, že se nad nimi nedá zvítězit? Existuje na předsudky nějaký lék?