Barbara měla k tatínkovi hodně blízko. Tato dobře míněná slova pronesla jejich rodinná přítelkyně, ale Barbaru spíš bolestně zasáhla, než utěšila. Říkala si: Smrt pro něj nejlepší určitě nebyla. Když se o této příhodě po letech zmínila ve své knize, bylo zřejmé, že pořád cítí smutek.

Barbara na vlastní kůži zažila, že než člověk překoná zármutek, trvá to dlouhou dobu – zvlášť když měl k zesnulému blízko. V Bibli je smrt trefně popsaná jako nepřítel. (1. Korinťanům 15:26) Vtrhne do našeho života se zdrcující silou, často když na to nejsme vůbec připravení, a vezme nám ty, které milujeme. Proti jejím ničivým následkům není nikdo imunní. Není proto divu, že úplně nevíme, jak se s ní vyrovnat.

Možná vás někdy napadlo: Jak dlouho trvá, než člověk překoná smutek? Jak se s ním může vyrovnat? Jak můžu utěšit někoho, komu někdo blízký zemřel? Existuje pro ty, kdo nás opustili, nějaká naděje?