Přejít k článku

Přejít na obsah

Cenou za nevěstu mohlo být například zvíře

Co možná nevíte...

Co možná nevíte...

Proč se ve starověkém Izraeli platila cena za nevěstu?

KDYŽ se v biblických časech chtěl muž oženit a obě rodiny s tím souhlasily, musel rodině nevěsty zaplatit cenu za nevěstu. Mohl jim dát nějaké cennosti, zvířata nebo peníze. A někdy si to mohl i odpracovat. Třeba když si Jákob chtěl vzít Ráchel, souhlasil s tím, že bude sedm let pracovat pro jejího otce. (1. Mojž. 29:17, 18, 20) K čemu ten zvyk sloužil?

Profesorka Carol Meyersová k tomu napsala: „Cena za nevěstu mohla rodině nevěsty kompenzovat ztrátu práce, kterou dcera mohla vykonávat. To bylo zvlášť důležité v případě rodin, [které se živily zemědělstvím].“ Zaplacením takové ceny se taky mohly posílit vztahy mezi oběma rodinami. Díky tomu si mohly v období nouze vzájemně pomáhat. A navíc to byl důkaz, že je mladá žena zasnoubená a že se o ni už nebude starat její otec, ale její manžel.

Zaplacení ceny za nevěstu neznamenalo, že žena je majetek, který by se dal koupit nebo prodat. Kniha Ancient Israel—Its Life and Institutions říká: „Povinnost zaplatit rodině dívky určitou peněžní sumu nebo jí opatřit něco ekvivalentní hodnoty očividně dodává izraelské svatbě vnější zdání, že jde o obchod. Avšak zdá se, že [cena za nevěstu] je spíše náhradou rodině než platbou za ženu.“

I v dnešní době je v některých zemích zvykem platit cenu za nevěstu. Křesťanští rodiče můžou ukázat, že jsou rozumní, když nepožadují nepřiměřeně moc. (1. Kor. 10:32, 33; Filip. 4:5) Bude tak vidět, že nemilují peníze, tedy že nejsou chamtiví. (2. Tim. 3:2) Když jsou rodiče v tomhle ohledu rozumní, budoucí ženich nebude muset svatbu odkládat jenom kvůli tomu, že nemá dost peněz na zaplacení ceny za nevěstu. Taky nebude muset skončit s celodobou službou a pracovat na plný úvazek, aby si vydělal dost peněz.

V zemích, kde je cena za nevěstu upravovaná zákonem, se křesťanští rodiče těmito zákony řídí. Proč? Protože Boží Slovo říká, abychom se podřizovali „vládnoucí moci“ a poslouchali nařízení, která nejsou v rozporu s Božími zákony. (Řím. 13:1; Sk. 5:29)