Enoch v bezbožném světě chodil s Bohem

ĎÁBEL tvrdí, že může všechny lidi odvrátit od Boha, a někdy se jistě zdálo, že se mu to daří. Po dobu téměř pěti století od smrti Abela nikdo nevynikl jako Jehovův věrný služebník. Normou se naopak stalo hříšné a bezbožné jednání.

Právě v této době, která se vyznačovala duchovní degenerací, se objevil na scéně Enoch. Podle biblické chronologie se narodil v roce 3404 př. n. l. Na rozdíl od svých současníků se Enoch prokázal jako muž, který byl Bohu přijatelný. Apoštol Pavel ho zahrnul mezi Jehovovy služebníky, jejichž víra je pro křesťany příkladem. Kdo byl vlastně Enoch? Jakým náročným situacím musel čelit? Jak se v nich zachoval? A jaký význam má jeho ryzost pro nás?

Téměř čtyři století před dobou Enocha, v době, kdy žil Enoš, „se začalo vzývat Jehovovo jméno“. (1. Mojžíšova 4:26) Boží jméno se používalo již od začátku lidských dějin. To, s čím se začalo za života Enoše, tedy zjevně nebylo vzývání Jehovy ve víře a v čistém uctívání. Někteří hebrejští učenci tvrdí, že v 1. Mojžíšově 4:26 by mělo být uvedeno „se začalo zneuctívat“ nebo „tehdy začalo zneuctívání“. Je možné, že lidé začali používat Jehovovo jméno sami na sebe nebo na jiné lidi, jejichž prostřednictvím zdánlivě předstupovali před Boha, aby jej uctívali. Nebo snad jeho jménem označovali modly.

‚Enoch chodil s pravým Bohem‘

Ačkoli byl Enoch obklopen bezbožností, „stále chodil s pravým Bohem“, Jehovou. Není řečeno, že by s Bohem chodili jeho předkové — Set, Enoš, Kenan, Mahalalel a Jared. Přinejmenším to nedělali v takovém rozsahu jako Enoch, který se od nich svým způsobem života zřejmě lišil. (1. Mojžíšova 5:3–27)

Chodit s Jehovou znamenalo dobře Boha znát a mít k němu důvěrný vztah, a to bylo možné jen díky tomu, že Enoch žil v souladu s Boží vůlí. Jehova Enochovu oddanost schválil. A řecká Septuaginta opravdu říká, že „Enoch se velmi líbil“ Bohu, což vyjadřuje i apoštol Pavel. (1. Mojžíšova 5:22, poznámka pod čarou; Hebrejcům 11:5)

Základem Enochova dobrého vztahu k Jehovovi byla jeho víra. Enoch jistě věřil v zaslíbené „semeno“ Boží ‚ženy‘. Jestliže osobně znal Adama, mohl získat nějaké informace o tom, jak Bůh jednal s první dvojicí lidí v Edenu. Poznání o Bohu vedlo k tomu, že se Enoch stal jedním z těch, kdo Boha „s opravdovostí hledají“. (1. Mojžíšova 3:15; Hebrejcům 11:6, 13)

Dobrý vztah k Jehovovi vyžaduje víc než jen poznání Boha — to platilo v případě Enocha a platí to i v našem případě. Cožpak není naše uvažování a jednání ovlivněno názory toho, k němuž máme mimořádně důvěrný vztah? Chceme se vyvarovat všech slov a skutků, které by mohly toto přátelství zničit.  A jestliže uvažujeme o nějaké změně ve svých životních okolnostech, nevezmeme snad také v úvahu, jak to zapůsobí na tento vztah?

Podobně i touha zachovat si důvěrný vztah k Bohu ovlivňuje náš způsob jednání. Základní podmínkou je to, abychom přesně věděli, co Bůh schvaluje, a co neschvaluje. Potom se musíme dát vést tímto poznáním a usilovat o to, aby se mu líbilo jak naše uvažování, tak i naše jednání.

Ano, chceme-li chodit s Bohem, musíme dělat to, co se mu líbí. Právě tak jednal Enoch po celá staletí. Tvar hebrejského slovesa, které říká, že Enoch „chodil“ s Bohem, vyjadřuje opakované, trvalé jednání. Jiným věrným mužem, který ‚chodil s Bohem‘, byl Noe. (1. Mojžíšova 6:9)

Enoch byl otcem rodiny — měl manželku a stal se otcem „synů a dcer“. Jedním z jeho synů byl Metuzalém. (1. Mojžíšova 5:21, 22) Enoch se jistě ze všech sil snažil znamenitým způsobem předsedat své domácnosti. Všude kolem něj však převládala bezbožnost, a sloužit Bohu proto nebylo snadné. Noemův otec Lamek byl možná jeho jediným současníkem, který projevoval víru v Jehovu. (1. Mojžíšova 5:28, 29) Enoch se však odvážně zastával pravého uctívání.

Co Enochovi pomohlo, aby zůstal věrný Bohu? Bezpochyby nepěstoval společenství s těmi, kdo se rouhali Jehovovu jménu, ani s jinými lidmi, kteří by byli pro Božího ctitele nevhodnými společníky. Enoch se jistě modlil k Jehovovi o pomoc, a to jej také posilovalo v jeho rozhodnutí vyvarovat se všeho, co by mohlo vyvolat nelibost jeho Stvořitele.

Proroctví proti bezbožným

Uprostřed bezbožných lidí dodržovat vysoká měřítka je už samo o sobě dost obtížné.  Enoch však také oznamoval nekompromisní poselství o soudu nad ničemnými. Pod působením Božího ducha Enoch pronesl proroctví: „Pohleďte, Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud nad všemi a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které bezbožně činili, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.“ (Juda 14, 15)

Jak asi toto poselství zapůsobilo na zvrácené, nevěřící lidi? Logicky je možno předpokládat, že kvůli takovým bodavým slovům byl Enoch neoblíbený; tato slova možná vyvolala posměšky, pošklebky a hrozby. Někteří ho jistě chtěli umlčet navždy. Enoch se však nedal zastrašit. Věděl, co se stalo spravedlivému Abelovi, a byl rozhodnut za každou cenu sloužit Bohu stejně, jako mu sloužil on.

„Bůh ho vzal“

Enoch byl patrně ve smrtelném nebezpečí, když ho ‚Bůh vzal‘. (1. Mojžíšova 5:24) Jehova nedovolil, aby jeho věrný prorok trpěl v rukou zuřivých nepřátel. Podle výroku apoštola Pavla „byl Enoch přenesen, aby neviděl smrt“. (Hebrejcům 11:5) Mnozí lidé říkají, že Enoch nezemřel — že ho Bůh vzal do nebe, kde tento prorok žil dál. Ježíš však jasně prohlásil: „Žádný člověk nadto nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ Ježíš byl ‚předchůdcem‘ všech, kdo vystoupili do nebe. (Jan 3:13; Hebrejcům 6:19, 20)

Co se tedy s Enochem stalo? To, že byl „přenesen, aby neviděl smrt“, možná znamená, že ho Bůh uvedl do prorockého vytržení a pak ukončil jeho život, dokud byl Enoch ještě v tomto stavu. Za takových okolností by Enoch nezažil bolesti smrti. Potom už „nikde nebyl k nalezení“, patrně proto, že Jehova jeho tělo odstranil, stejně jako odstranil tělo Mojžíše. (5. Mojžíšova 34:5, 6)

Enoch žil 365 let — tedy zdaleka ne tak dlouho jako většina jeho současníků. Pro ty, kdo milují Jehovu, je však důležité, aby Jehovovi věrně sloužili až do konce svého života. Víme, že Enoch tak jednal, protože „předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbí Bohu“. Písmo nám neodhaluje, jak mu to Jehova sdělil. Ale dříve než Enoch zemřel, dostal ujištění, že ho Bůh schválil, a můžeme si být jisti, že při vzkříšení bude Jehova na něho pamatovat.

Napodobujme Enochovu víru

Je vhodné, jestliže napodobujeme víru zbožných lidí. (Hebrejcům 13:7) Vírou sloužil Enoch jako první věrný Boží prorok. Svět v době Enochově byl podobný světu, jaký je dnes — vyznačoval se násilím, rouháním a bezbožností. Ale Enoch byl jiný. Měl pravou víru a byl příkladem zbožné oddanosti. Jehova mu dal za úkol oznamovat závažné poselství o soudu, ale také ho posílil, aby je mohl ohlašovat. Enoch odvážně vykonával své poslání, a když musel čelit odporu nepřátel, Bůh se o něho postaral.

Jestliže projevujeme takovou víru, jakou kdysi projevoval Enoch, Jehova nás posílí, abychom v těchto posledních dnech mohli ohlašovat jeho poselství. Pomůže nám odvážně čelit odporu, a na základě naší zbožné oddanosti se budeme od bezbožných lidí velmi lišit. Víra nám pomůže, abychom chodili s Bohem a chovali se tak, že to rozradostní jeho srdce. (Přísloví 27:11) Vírou se spravedlivému Enochovi podařilo v bezbožném světě chodit s Jehovou, a může se to podařit i nám.

[Rámeček na straně 30]

Cituje Bible z Knihy Enochovy?

Kniha Enochova patří mezi apokryfní texty a mezi pseudoepigrafy. Nesprávně se připisuje Enochovi. Pravděpodobně byla vytvořena někdy ve druhém a prvním století př. n. l. Je to sbírka fantastických a nehistorických židovských mýtů, která je patrně výsledkem vykladačského rozpracování stručné zprávy o Enochovi, obsažené v 1. Mojžíšově. To je samo o sobě pro milovníky Božího inspirovaného slova dostatečným důvodem k tomu, aby tuto knihu odmítli.

Jedině biblická kniha Juda obsahuje Enochova prorocká slova: „Pohleďte, Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud nad všemi a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které bezbožně činili, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.“ (Juda 14, 15) Mnozí učenci tvrdí, že Enochovo proroctví proti jeho bezbožným současníkům je citováno přímo z Knihy Enochovy. Je možné, že by Juda čerpal z nespolehlivé apokryfní knihy?

Písmo neukazuje, odkud Juda znal Enochovo proroctví. Mohl jednoduše citovat z nějakého všeobecně známého pramene, ze spolehlivé tradice, která se zachovala z dávné minulosti. Pavel zřejmě postupoval podobně, když o bezejmenných kouzelnících, kteří na faraónově dvoře odporovali Mojžíšovi, uvedl, že se jmenovali Jannes a Jambres. Jestliže měl tedy k nějakému starobylému pramenu přístup pisatel Knihy Enochovy, proč by k němu nemohl mít přístup Juda? * (2. Mojžíšova 7:11, 22; 2. Timoteovi 3:8)

Způsob, jakým Juda obdržel informaci o Enochově poselství bezbožným lidem, není podstatný. Spolehlivost této zprávy je potvrzena tím, že Juda psal pod Boží inspirací. (2. Timoteovi 3:16) Boží svatý duch ho chránil, aby neuvedl nic nepravdivého.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 31]

Enoch odvážně oznamoval Jehovovo poselství