1. Jaká schopnost nám pomáhá napodobovat Jehovu?

JEHOVA nám dal schopnost vžít se do toho, co prožívají druzí lidé. Do určité míry si dokážeme představit i situace, ve kterých jsme sami nikdy nebyli. (Přečti Efezanům 5:1, 2.) Jak nám tato schopnost pomáhá napodobovat Jehovu? A na co si musíme při používání představivosti dávat pozor?

2. Jak na Jehovu působí to, když trpíme?

² Jehova nám slíbil nádhernou budoucnost bez utrpení. Pomazaní mají naději na to, že budou žít v nebi a získají nesmrtelnost, a „jiné ovce“ se mohou těšit na věčný život na zemi. (Jan 10:16; 17:3; 1. Kor. 15:53) Zatím je trápení běžnou součástí lidského života. Ale můžeme si být jistí, že Jehova ví, co prožíváme. Když Izraelité trpěli jako otroci v Egyptě, „během vší jejich tísně to bylo tísnivé pro něho“. (Iz. 63:9) A když se o staletí později snažili opravit chrám, ale báli se svých nepřátel, Jehova je ujistil: „Ten, kdo se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.“ (Zech. 2:8) Stejně jako  matka něžně pečuje o své děťátko, Jehova se s láskou stará o své služebníky. (Iz. 49:15) Dokáže se vžít do pocitů druhých a tuto schopnost dal i nám. (Žalm 103:13, 14)

3. Z čeho je vidět, že Ježíš s lidmi soucítil?

³ Ježíš se dokázal do pocitů druhých vžít, i když šlo o pocity, které sám nikdy neměl. Obyčejní lidé v jeho době se například báli náboženských vůdců. Ti jim lhali a ztěžovali jim život mnoha pravidly, která sami vytvořili. (Mat. 23:4; Mar. 7:1–5; Jan 7:13) Ježíš se náboženských vůdců nikdy nebál ani nevěřil jejich lžím. Přesto chápal, jak se obyčejní lidé cítí. Jak se to projevilo? „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Mat. 9:36) Ježíš, stejně jako jeho Otec, lidi miloval a měl s nimi soucit. (Žalm 103:8)

4. K čemu Ježíše vedl jeho soucit?

⁴ Když Ježíš viděl, v jak těžké situaci lidé jsou, motivovalo ho to, aby jim projevoval lásku. Dokonale tak zrcadlil lásku svého Otce. Jednou se například s apoštoly vracel z dlouhé kazatelské výpravy a šel s nimi na osamělé místo, aby si tam mohli odpočinout. Když ale viděl zástupy lidí, kteří na něj čekali, bylo mu jich líto a „začal je vyučovat mnoha věcem“. (Mar. 6:30, 31, 34)

5., 6. Jak se máme chovat k druhým, když chceme napodobovat Jehovovu lásku? Ukaž to na příkladu. (Viz úvodní obrázek.)

⁵ Jak můžeme napodobovat Jehovovu lásku? Ukážeme si to na jednom příkladu. Mladý bratr, kterému budeme říkat Daniel, přemýšlí o jednom starém bratrovi ze svého sboru. Bratr špatně vidí a těžko se mu chodí. Daniel si vzpomene na Ježíšova slova: „Právě jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.“ (Luk. 6:31) Říká si: Co chci, aby pro mě druzí udělali? Nejdřív ho napadne: Chci, aby si se mnou šli zakopat. Ale ten starý bratr asi nebude běhat po hřišti a hrát fotbal. Takže aby Daniel mohl uplatnit Ježíšovo Zlaté pravidlo, musí si ve skutečnosti položit otázku: Co bych chtěl, aby pro mě druzí udělali, kdybych byl na místě toho bratra?

⁶ Daniel je sice ještě mladý, ale má schopnost představovat si něco, co sám nezažil. Začne s bratrem trávit čas a pozorně mu naslouchá. Postupně zjišťuje, jak je pro starého člověka těžké číst si Bibli nebo ve službě chodit dům od domu. Teď už se umí vžít do bratrových pocitů. Ví, co potřebuje, a chce mu pomoct. A my můžeme dělat to samé. Když chceme v jednání s bratry a sestrami napodobovat Jehovovu lásku, musíme si umět sami sebe představit v jejich kůži. (1. Kor. 12:26)

7. Co nám pomůže vžít se do pocitů druhých?

⁷ Není vždycky jednoduché představit si, co druzí prožívají, zvlášť když jsme to my sami nezažili. Někteří mají fyzické obtíže způsobené nemocí, následkem úrazu nebo stářím. Jiní trpí depresí, záchvaty úzkosti nebo následky krutého zacházení. Ještě jiní jsou na výchovu dětí sami nebo mají nevěřící členy rodiny. Každý s něčím bojuje a často jde o problémy, se kterými jsme se my  sami nesetkali. Jak můžeme v takovém případě napodobit Jehovovu lásku? Tak, že jim pozorně nasloucháme, dokud jejich pocity aspoň do určité míry nepochopíme. Zjistíme, co potřebují, a budeme pro ně chtít něco udělat. Snad je dokážeme nějak povzbudit a pomoct jim i prakticky. (Přečti Římanům 12:15; 1. Petra 3:8.)

8. Co Ježíšovi pomáhalo být laskavý?

⁸ Bible říká, že Jehova „je laskavý k nevděčným a ničemným“. (Luk. 6:35) A Ježíš jeho laskavost napodoboval. Co mu v tom pomáhalo? Představoval si, jak jeho slova nebo skutky zapůsobí na druhé. Jednou za ním například přišla žena, která byla známá jako hříšnice, a smáčela mu nohy slzami. Ježíš poznal, že svých hříchů doopravdy lituje. Uvědomoval si, že kdyby ji nelaskavě poslal pryč, hodně by ji to zranilo. A tak ji pochválil a řekl jí, že její hříchy jsou odpuštěny. Ježíš mluvil laskavě i s farizeem, kterému se to nelíbilo. (Luk. 7:36–48)

9. Co nám pomůže napodobovat Jehovovu laskavost? Uveď příklad.

⁹ Jak můžeme Jehovovu laskavost napodobovat my? Apoštol Pavel napsal: „Pánův otrok . . . nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný [neboli „taktní“, ppč.].“ (2. Tim. 2:24) Taktní člověk dokáže rozeznat, jak se má v nějaké vypjaté chvíli zachovat, aby nezranil city druhých. Zamysli se, jak je možné projevit laskavost například v následujících situacích: Jak reaguješ, když tvůj nadřízený nedělá dobře svoji práci? Co řekneš bratrovi, který přijde na shromáždění po několika měsících? Jak můžeš projevit ohled člověku ve službě, který ti řekne, že nemá čas se s tebou bavit? A jak se zachováš, když se tě manželka zeptá, proč jsi jí neřekl, co jsi naplánoval na sobotu? Snažme se tedy vžít do pocitů druhých a představit si, jak na ně zapůsobí naše slova a skutky. Pak budeme vědět, jak napodobit Jehovovu laskavost. (Přečti Přísloví 15:28.)

10., 11. Co nám pomůže napodobovat Jehovovu moudrost? Ukaž to na příkladu.

¹⁰ V čem dalším nám může pomoct představivost? Dokážeme díky ní předvídat následky našeho jednání a napodobovat Jehovovu moudrost. Moudrost je jednou z jeho hlavních vlastností, a když chce, může dopředu vidět, jak nějaká situace dopadne. Takovou schopnost sice nemáme, ale i tak je dobré, když předem přemýšlíme, k čemu naše jednání povede. Nechceme být jako Izraelité. Ti neuvažovali, jaké následky bude mít jejich neposlušnost. Mojžíš věděl, že přes to všechno, co pro ně Jehova dělal, se k němu nakonec otočí zády. Před shromážděným Izraelem přednesl píseň, která mimo jiné obsahovala tato slova: „Jsou . . . národem, na němž rada hyne, a není mezi nimi porozumění. Ach, kdyby byli moudří! Pak by se nad tím zahloubali. Uvažovali by o svém pozdějším konci.“ (5. Mojž. 31:29, 30; 32:28, 29)

¹¹ My bychom ale o možných následcích našeho jednání přemýšlet měli, a dokonce si je můžeme i představovat. Pokud například s někým chodíš, je  dobré si uvědomovat, že když tě někdo přitahuje, je pro tebe těžší ovládat sexuální touhy. Nikdy proto neudělej nic, čím bys ohrozil svůj vztah k Jehovovi. Jednej podle tohoto inspirovaného výroku: „Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt, kdežto nezkušení šli dál a musí trpět trest.“ (Přísl. 22:3)

12. Kdy může být představivost škodlivá?

¹² Moudrý člověk si uvědomuje, že představivost může být i škodlivá. Dala by se přirovnat k ohni. Pokud ho má člověk pod kontrolou, může být užitečný – například se na něm dá uvařit jídlo. Ale když se oheň vymkne kontrole, může to mít smrtelné následky. Může zachvátit celý dům a zabít jeho obyvatele. A podobné je to s představivostí. Je užitečná, když nám pomáhá napodobovat Jehovu. Ale kdybychom ji používali k přiživování nesprávných tužeb, byla by škodlivá. Pokud bychom si například pohrávali s nemravnými představami, mohlo by se stát, že je nakonec uskutečníme. A to by mohla být naše duchovní sebevražda. (Přečti Jakuba 1:14, 15.)

13. Jaká představa mohla přijít Evě lákavá?

¹³ Jak se můžeme poučit z toho, co se stalo první ženě Evě? Začala toužit po zakázaném ovoci ze „stromu poznání dobrého a špatného“. (1. Mojž. 2:16, 17) Had jí řekl: „Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ Eva „viděla, že strom je dobrý k jídlu a že je něčím toužebným pro oči“. K čemu to vedlo? „Začala [si] brát z jeho ovoce a jedla je. Potom nějaké dala i svému manželovi, když byl s ní, a on je začal jíst.“ (1. Mojž. 3:1–6) Myšlenka, na kterou Evu přivedl Satan, pro ni evidentně byla přitažlivá. Místo aby jí někdo říkal, co je dobré a co špatné, mohla by si to rozhodovat sama. To, že se nechala takovou představou unášet, vedlo ke katastrofě. Jak říká Bible, do světa vstoupil hřích a „skrze hřích smrt“. (Řím. 5:12)

14. Jak nás Bible varuje před nemravností?

¹⁴ Evin hřích sice neměl nic společného se sexuální nemravností, ale jasně z toho vidíme, jak je nebezpečné pohrávat si s hříšnými představami. Ježíš  varoval: „Každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ (Mat. 5:28) A Pavel kladl křesťanům na srdce: „Neplánujte předem pro touhy těla.“ (Řím. 13:14)

15. Kde bychom si měli ukládat poklady a proč?

¹⁵ Mezi další nebezpečné představy patří podle Bible to, že sníme o zbohatnutí. Píše se v ní, že majetek je pro bohatého člověka „v jeho představě jako ochranná zeď“. (Přísl. 18:11) Ježíš vyprávěl příběh, aby ukázal, do jak smutného stavu se dostane ten, kdo „si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu“. (Luk. 12:16–21) Když se nehoníme za penězi, ale děláme to, co se líbí Jehovovi, má z toho radost. (Přísl. 27:11) Ukládáme si tak „poklady v nebi“, máme jeho schválení a jsme díky tomu šťastnější. (Mat. 6:20) Dobrý vztah k Jehovovi je rozhodně to největší bohatství, jaké můžeme získat.

16. Co nám může pomoct, aby nás neovládla úzkost?

¹⁶ Pokud bychom se snažili získat „poklady na zemi“, dostalo by nás to do velkého stresu. (Mat. 6:19) Jak Ježíš ukázal v jednom podobenství, „úzkost tohoto systému věcí a podvodná moc bohatství“ může v člověku udusit zájem o duchovní věci. (Mat. 13:18, 19, 22) Lidé si ovšem nedělají starosti jenom o peníze. Některým se honí hlavou jeden katastrofický scénář za druhým. Pokud ale dovolíme, aby nás úzkost ovládala, můžeme z toho onemocnět, nebo dokonce můžeme začít ztrácet víru v Jehovu. Spíš bychom měli důvěřovat, že nám vždycky pomůže. Nezapomínejme, že „úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo, ale dobré slovo je rozradostňuje“. (Přísl. 12:25) Pokud tě tedy něco trápí, promluv si o tom s někým, kdo tě dobře zná. Rodič, manželský partner nebo blízký přítel tě mohou povzbudit a pomoct ti, aby ses na věci díval Jehovovýma očima a nedělal si takové starosti.

17. Jak nám Jehova pomáhá bojovat s úzkostí?

¹⁷ To, co prožíváme, nedokáže nikdo pochopit tak dobře jako Jehova. Pavel napsal: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Fil. 4:6, 7) Když tě tedy svírá úzkost, přemýšlej, jak ti Jehova pomáhá, aby sis přátelství s ním udržel. Taková pomoc často přichází prostřednictvím spoluvěřících, starších, věrného a rozvážného otroka, andělů a Ježíše.

18. Jak můžeme využívat představivost?

¹⁸ Jak jsme si ukázali, představivost nám pomáhá napodobovat Boží vlastnosti. (1. Tim. 1:11; 1. Jana 4:8) Když druhým projevujeme lásku, jednáme s nimi laskavě, přemýšlíme o následcích našeho jednání a neděláme si zbytečné starosti, jsme mnohem šťastnější. Využívejme tedy svou představivost moudře – přemýšlejme o tom, jak bude vypadat život v novém světě, a co nejvíc se snažme napodobovat Jehovu. (Řím. 12:12)