Co zajímá naše čtenáře

Jsme jen hříčkou osudu?

Někteří lidé říkají že den, kdy dojde k naší smrti, je určen osudem. Jiní tvrdí, že o tom rozhoduje sám Bůh. Lidé, kteří takto smýšlejí, jsou navíc přesvědčeni, že důležité události v našem životě jsou nevyhnutelné. Je to i váš názor?

Zamysleme se však nad následujícími otázkami: Mělo by vůbec cenu se modlit, kdybychom nijak nemohli ovlivnit svou budoucnost, protože Bůh nebo osud již předem určil, jak události v našem životě dopadnou? A pokud je o naší budoucnosti již předem rozhodnuto, proč dbát o svou bezpečnost? Proč si pak při jízdě autem zapínat bezpečnostní pás? Nebo proč se vyhýbat řízení pod vlivem alkoholu?

Bible však v žádném případě takový nezodpovědný způsob jednání neomlouvá. Dozvídáme se z ní, že Izraelité neměli události svého života ponechat v rukou osudu, ale že měli pamatovat na svou bezpečnost. Dostali například pokyn, aby na okrajích ploché střechy svého domu postavili nízkou zídku. Mělo se tak zabránit tomu, aby někdo nešťastnou náhodou ze střechy nespadl. Proč by jim Bůh dával takový pokyn, kdyby bylo předurčeno, že některý člověk spadne ze střechy a zemře? (5. Mojžíšova 22:8)

A jak je to s lidmi, kteří zahynou při nějaké přírodní katastrofě nebo jiné tragické události, kterou nemohli nijak ovlivnit? Byl den, kdy zemřou, stanoven předem? Nikoliv. Biblický pisatel Šalomoun nás ujišťuje, že nás „všechny . . . totiž postihuje čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11) Ať už tedy došlo k jakkoli neobvyklé nebo nenadálé tragické události, rozhodně nebyla určena předem.

Někteří lidé mají pocit, že toto Šalomounovo vyjádření je však v rozporu s jeho dřívějším výrokem: „Pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy: Čas rodit a čas umírat.“ (Kazatel 3:1, 2) Skutečně měl Šalomoun fatalistický pohled na svět? Podívejme se na jeho slova podrobněji.

Šalomoun nemluvil o tom, že narození a smrt jsou určeny předem. K těmto dvěma událostem, stejně jako k mnoha dalším, dochází znovu a znovu. V životě skutečně přicházejí radostné i těžké chvíle. Je „čas plakat a čas se smát,“ říká Šalomoun. Tyto opakující se situace a nepředvídaná neštěstí jsou podle Šalomounových slov v životě člověka běžné, jsou běžné pro „každou záležitost pod nebesy“. (Kazatel 3:1–8; 9:11, 12) Dochází tedy k závěru, že každodenními starostmi bychom se neměli nechat zaměstnat natolik, abychom nevěnovali pozornost našemu Stvořiteli. (Kazatel 12:1, 13)

Přestože náš Stvořitel plně rozumí životu i smrti, nevnucuje nám určitou budoucnost. Z Bible se dozvídáme, že Bůh nám všem nabízí možnost žít věčně. Na nikoho ale nevyvíjí nátlak, aby jeho nabídku přijal. Jeho Slovo totiž říká: „Každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ (Zjevení 22:17)

Vzít si „vodu života“ musíme chtít my sami. Naše budoucnost tedy není určena osudem. To, co na ni má skutečný vliv, jsou naše rozhodnutí, postoje a činy.