„Co budeme jíst?“

V SOUVISLOSTI s Ježíšovou pozemskou službou nacházíme řadu zmínek o jídle a pití. Ježíš při svém prvním zázraku přeměnil vodu ve víno a při dvou jiných příležitostech mu k nasycení zástupů stačilo jen několik chlebů a ryb. (Matouš 16:7–10; Jan 2:3–11) O Ježíšovi bylo známo, že jí s chudými, ale také že hoduje s bohatými. Jeho nepřátelé ho dokonce obvinili z nenasytnosti a opilství. (Matouš 11:18, 19) Samozřejmě se to nezakládalo na pravdě. Ježíš si však uvědomoval, že jídlo a pití je pro lidi životně důležité, a mistrně tohoto námětu využíval ke znázornění hlubokých duchovních pravd. (Lukáš 22:14–20; Jan 6:35–40)

Co v Ježíšově době patřilo mezi běžné pokrmy a nápoje? Jak se připravovaly? A kolik s tím bylo práce? Odpovědi na tyto otázky vám pomohou lépe porozumět některým událostem a vyjádřením v evangeliích.

Dej nám „chléb na tento den“

Když Ježíš učil své následovníky, jak se mají modlit, ukázal jim, že je správné prosit Boha o věci nezbytné pro život. Měli se modlit o „chléb na tento den“. (Matouš 6:11) Chleba byl tak důležitou součástí jídelníčku, že výraz „jíst jídlo“ v hebrejštině i v řečtině doslova znamenal „jíst chléb“. Velkou část stravy Židů v prvním století tvořily obilniny používané k výrobě chleba, například pšenice a ječmen, ale také oves, špalda a proso. Odborníci odhadují, že člověk tehdy snědl za rok přibližně 200 kilogramů obilnin, ze kterých získal asi polovinu potřebných kalorií.

Chleba se dal koupit na tržišti. Ve většině rodin se ale pekl doma, což vyžadovalo nemalé úsilí. Kniha Bread, Wine, Walls and Scrolls (Chléb, víno, stavby a svitky) vysvětluje: „Jelikož je obtížné uchovávat mouku delší dobu, mletí bylo pro hospodyni každodenní činností.“ Kolik času jí to zabralo? Autor vysvětluje: „Při použití ručního mlýnku se z jednoho kilogramu pšenice získalo za hodinu tvrdé práce maximálně 0,8 kg mouky. Protože denní spotřeba byla asi 0,5 kg mouky na osobu, strávila žena v pěti nebo šestičlenné domácnosti mletím mouky tři hodiny denně.“

 Zamysleme se nad situací Ježíšovy matky Marie. Kromě dalších domácích prací musela připravit dostatek chleba pro manžela, pět synů a minimálně dvě dcery. (Matouš 13:55, 56) Stejně jako ostatní izraelské ženy určitě věnovala přípravě ‚chleba na ten den‘ mnoho úsilí.

„Pojďte, nasnídejte se“

Jednou brzy ráno se vzkříšený Ježíš objevil svým učedníkům. Celou noc lovili ryby, ale nic nechytli. „Pojďte, nasnídejte se,“ zavolal Ježíš na své unavené přátele. Pak jim předložil čerstvou rybu a chleba. (Jan 21:9–13) V evangeliích sice jinou zmínku o snídani nenacházíme, ale lidé ráno běžně jedli chleba, ořechy, rozinky nebo olivy.

A co polední jídlo? Co obědvali pracující lidé? Kniha Life in Biblical Israel (Život ve starověkém Izraeli) říká: „Polední jídlo bylo lehké a sestávalo z chleba, obilí, oliv a fíků.“ Je možné, že právě to přinášeli učedníci ze Sycharu, když našli Ježíše, jak si u studny povídá se Samaritánkou. „Bylo kolem šesté hodiny“, tedy poledne, a učedníci se vrátili z města, kde byli „nakoupit potraviny“. (Jan 4:5–8)

Večer se rodina scházela k hlavnímu jídlu dne. Kniha Poverty and Charity in Roman Palestine, First Three Centuries C.E. (Chudoba a dobročinnost v Palestině pod vládou Říma v prvních třech stoletích n. l.) o tomto jídle uvádí: „Lidé většinou jedli chleba nebo kaši, která se vařila z ječmene, různých obilnin a luštěnin, nebo vzácněji z pšenice. Do kaše přidávali sůl a olej nebo olivy a občas také ostrou omáčku, med nebo sladké ovocné šťávy.“ Součástí jídelníčku bylo rovněž mléko, sýr, zelenina a čerstvé nebo sušené ovoce. Lidé měli k dispozici asi 30 druhů zeleniny, mezi něž patřila například cibule, česnek, ředkev, mrkev nebo brukev zelná, a více než 25 druhů místního ovoce, kupříkladu (1) fíky, (2) datle a (3) granátová jablka.

Zkuste si představit, jak na stole, u kterého večeří Ježíš s Lazarem a jeho sestrami Martou a Marií, leží některé z uvedených potravin. A jak to tam asi vonělo, když se vůně jídla smísila s aroma drahého vonného oleje, ‚pravého nardu‘, který Marie vylila Ježíšovi na nohy! (Jan 12:1–3)

„Když pořádáš hostinu“

Jednou Ježíš jedl v domě „kohosi z vládců farizeů“. Při této příležitosti dal všem přítomným důležité poučení. Řekl: „Když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé; a budeš šťastný, protože nemají nic, čím by ti oplatili. Bude ti totiž oplaceno  při vzkříšení spravedlivých.“ (Lukáš 14:1–14) Kdyby se ten farizeus rozhodl uposlechnout Ježíšovu radu, co by se na takové hostině asi podávalo?

Bohatý člověk by zřejmě připravil výběrový chleba, který mohl mít různé tvary a mohl být ochucen vínem, medem, mlékem nebo kořením. Na stole by pravděpodobně nechybělo máslo, tvrdý sýr ani čerstvé nebo naložené olivy či olivový olej. Kniha Food in Antiquity (Jídlo ve starověku) uvádí, že „každý člověk zkonzumoval ročně asi 20 kilo olivového oleje; kromě toho ještě využíval olej na kosmetické účely a ke svícení“.

Pokud by ten farizeus žil blízko moře, on i jeho hosté by si pravděpodobně pochutnali na čerstvých rybách. Izraelité žijící ve vnitrozemí obvykle jedli ryby naložené v soli nebo v nálevu. Hostitel by přítomným možná nabídl také maso — pochoutku, kterou chudí měli jen zřídka. Připraven mohl být i nějaký pokrm z vajec, což bylo jídlo mnohem častější. (Lukáš 11:12) K ochucování se používaly bylinky a koření, například máta, kopr, římský kmín nebo hořčice. (Matouš 13:31; 23:23; Lukáš 11:42) Dalším chodem na hostině mohl být dezert z praženého zrní s mandlemi, medem a kořením.

Hostitel by pravděpodobně nabídl přítomným také hrozny, ať už čerstvé, sušené nebo ve formě vína. O popularitě tohoto nápoje svědčí skutečnost, že v Palestině byly objeveny tisíce vinných lisů. Na jednom místě v Gibeonu nalezli archeologové 63 sklepů vysekaných do skály, které mohly dohromady pojmout asi 100 000 litrů vína.

„Nikdy . . . nebuďte úzkostliví“

Při čtení evangelií si všímejte, jak často se jídlo a pití objevuje v Ježíšových podobenstvích a jak často Ježíš předával důležité poučení právě při jídle. Pro něj a jeho učedníky bylo jídlo a pití zjevně zdrojem potěšení, a to zvláště když při něm mohli být ve společnosti dobrých přátel. Nebylo to však v jejich životě prvořadé.

Ježíš pomohl svým učedníkům získat vyrovnaný náhled na jídlo a pití, když řekl: „Nikdy . . . nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ (Matouš 6:31, 32) Jeho učedníci jednali v souladu s touto radou a Bůh se staral o jejich potřeby. (2. Korinťanům 9:8) Váš jídelníček se asi hodně liší od toho, co jedli lidé v prvním století. Pokud ale budete službu Bohu dávat na první místo ve svém životě, můžete si být jisti, že Bůh se o vás postará. (Matouš 6:33, 34)