Poznejte Boží osobnost

‚Ten, který slyší modlitbu‘

1. PARALIPOMENON 4:9, 10

OPRAVDU Jehova Bůh vyslýchá upřímné modlitby svých oddaných služebníků? V Bibli je krátká zpráva o jednom muži, který se jmenoval Jabec. Poznáváme z ní, že Jehova je skutečně ‚Ten, který slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2) Tuto zprávu najdeme na místě, kde bychom ji vůbec nečekali — na začátku První knihy Paralipomenon, uprostřed rodopisných záznamů. Podívejme se blíže na slova v 1. Paralipomenon 4:9, 10.

O Jabecovi nevíme nic víc než to, co čteme v těchto dvou verších. V 9. verši je uvedeno, že jeho matka „mu dala . . . jméno Jabec, když řekla: ‚Porodila jsem ho v bolesti.‘“ * Proč vybrala takové jméno? Měla při porodu větší bolesti, než je obvyklé? Nebo byla vdovou a naříkala nad tím, že její manžel nemůže přivítat narození jejich děťátka? Bible o tom nic neříká. Tato matka však měla být na tohoto syna jednou oprávněně hrdá. Jabecovi sourozenci možná byli čestní, ale „Jabec se stal ctihodnějším než jeho bratři“.

Jabec byl zvyklý se modlit. Svou modlitbu jednou začal tím, že prosil Boha o požehnání. Potom vyjádřil tři prosby, z nichž je patrné, že měl pevnou víru.

Za prvé, Jabec se úpěnlivě modlil, aby Bůh ‚rozšířil jeho území‘. (verš 10) Tento ctihodný muž nebažil po půdě, po něčem, co patřilo někomu jinému. Jeho upřímná prosba se mohla víc týkat lidí než půdy. Možná prosil o to, aby bylo jeho území pokojně rozšířeno, a mohlo v něm tak žít více ctitelů pravého Boha. *

Za druhé, Jabec prosil, aby s ním byla Boží „ruka“. Boží symbolická ruka je moc, kterou Bůh používá ve prospěch svých služebníků. (1. Paralipomenon 29:12) Když chtěl Jabec dostat to, o co žádalo jeho srdce, obracel se k Bohu, jehož ruka není krátká vůči těm, kdo v něj projevují víru. (Izajáš 59:1)

Za třetí, Jabec se modlil, aby ho Bůh ‚uchránil od neštěstí, aby mu neublížilo‘. Jeho slova „aby mi neublížilo“ mohou naznačovat, že neprosil o to, aby před neštěstím unikl, ale o to, aby ho nepřemohl zármutek nebo účinky zla.

Z Jabecovy modlitby je patrné, že mu záleželo na pravém uctívání, že měl víru a že důvěřoval v ‚Toho, který slyší modlitbu‘. Jak na to Jehova odpověděl? Tato krátká zpráva končí slovy: „Bůh tudíž uskutečnil, oč požádal.“

Jehova se nezměnil. Modlitby jeho ctitelů ho těší. Lidé, kteří v něj věří a spoléhají se na něj, mohou s jistotou říci: „Slyší [nás], ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5:14)

[Poznámky pod čarou]