NARODILA jsem se 10. prosince 1968 v Ilocos Norte na Filipínách jako sedmé z deseti dětí. Podobně jako většina lidí v této zemi, i já jsem byla vychována v katolické víře. Střední školu jsem ukončila v roce 1986 a mým cílem bylo stát se zdravotní sestrou. Tento můj sen se však neuskutečnil, protože jsem těžce onemocněla. Dokonce jsem si myslela, že zemřu. Zoufale jsem prosila Boha, aby mi pomohl, a slíbila mu, že pokud se uzdravím, budu mu po celý svůj život sloužit.

Když jsem se po dlouhé době uzdravila, chtěla jsem svůj slib splnit, a tak jsem se v červnu 1991 přihlásila do letniční biblické školy. Součástí studia bylo získávání „velkorysého daru svatého ducha“. Toužila jsem mít moc uzdravovat. Ve škole nás učili, že toho můžeme dosáhnout prostřednictvím půstu a modliteb. Snažila jsem se vzbudit dojem, že tento „dar“ mám, a tak jsem jednou tajně poslouchala, o co se moje spolužačka na modlitebním shromáždění v rohu místnosti nahlas modlí. Když končila, rychle jsem se vrátila na své místo. Pak jsem jí přesně řekla, o co prosila, a ona byla přesvědčená, že tento „velkorysý dar“ již mám.

Při studiu mi vyvstávalo mnoho otázek. Například u Matouše 6:9 se mluví o Otci a jeho jménu. Svým učitelům jsem kladla otázky jako „Kdo je Otec, o kterém se Ježíš zmiňuje?“ a „Čí jméno by mělo být posvěceno?“. Jejich odpovědi byly často vyhýbavé a neuspokojující. Argumentovali Trojicí a říkali, že je to tajemství. Zdálo se mi to poněkud zmatečné. Nicméně jsem ve studiu pokračovala, abych se stala pastorkou.

V biblické škole nás učili, že svědkové Jehovovi propagují nejhorší druh falešného náboženství. Také je označovali za antikrista. Vypěstovala jsem si k tomuto náboženství odpor.

Když jsem chodila do školy druhým rokem, jela jsem o prázdninách navštívit rodiče. Moje starší sestra Carmen slyšela, že jsem doma, a přišla se na nás podívat. Tehdy již byla pokřtěným svědkem Jehovovým a trávila hodně času v kazatelské službě. Snažila se mi říct něco o Bohu, ale já jsem jí vztekle  odpověděla: „Já už znám Boha, kterému sloužím.“ Vynadala jsem jí, odstrčila ji a už jí nedala možnost, aby se mnou mluvila.

Po návratu do biblické školy mi od Carmen přišla brožura Měl bys věřit v trojici? * Okamžitě jsem ji zmačkala a spálila. Ještě pořád jsem se na sestru zlobila.

V průběhu studia se mi podařilo získat pro svou víru několik lidí. Obzvlášť hrdá jsem byla na to, že členy letniční církve se stali maminka a jeden z mých bratrů.

V březnu 1994 jsem studium na letniční biblické škole dokončila. Právě tehdy nás navštívil kazatel, o kterém jsem se zmínila na začátku. Všichni absolventi se s ním toužili setkat, protože byli přesvědčeni, že má dar uzdravování. Přišli jsme za ním na pódium, kde jsme poskakovali a tleskali do rytmu hudby. Pak každý, koho se dotkl, padl na zem, „poražen duchem“. * I já jsem spadla a ztratila vědomí. Když jsem se probrala, pociťovala jsem strach, ale věděla jsem, že už mám moc uzdravovat, a tak jsem byla šťastná.

Zanedlouho potom jsem svou schopnost uzdravovat použila k vyléčení dítěte, které mělo vysokou horečku. Když jsem se pomodlila, dítě se začalo okamžitě potit a horečka klesla. Měla jsem konečně pocit, že svůj slib Bohu plním. Divné však bylo, že jsem cítila jakousi prázdnotu. Hluboko ve svém nitru jsem byla přesvědčena, že existuje pouze jeden Bůh, ale v podstatě jsem nevěděla, kdo to je. A navíc jsem měla silné pochybnosti o mnoha naukách své církve.

Po těchto událostech se můj nepřátelský postoj vůči svědkům Jehovovým ještě prohloubil. Kdykoli jsem našla nějaké jejich publikace, spálila jsem je. Pak se stalo něco, co mě šokovalo. Zjistila jsem, že maminka už dál nechce být v letniční církvi. Studovala Bibli s Carmen. Měla jsem se na svou sestru hrozný vztek.

Pak jsem u maminky jednou uviděla časopis Probuďte se! Za normálních okolností bych ho spálila. Byla jsem však zvědavá, co maminka čte, a tak jsem zběžně prolistovala několik stránek. Zrak mi padl na článek o muži, který pevně věřil tomu, co ho učila jeho církev. Když však začal číst publikace svědků a srovnával je s Biblí, přesvědčil se, že nauka o Trojici, pekelném ohni a nesmrtelné duši je nebiblická. To mě zaujalo. Přesně tyto věci jsem chtěla pochopit. Tehdy jsem si uvědomila, že biblické pravdě je možné porozumět.

Když jsem si pak v Probuďte se! přečetla příběh jednoho alkoholika a narkomana, který  udělal díky studiu Bible velké změny ve svém životě, začala jsem číst další publikace svědků, jež jsem našla. Byla to například brožura Boží jméno, které přetrvá navždy. * Při čtení této brožury jsem se dozvěděla, že Boží jméno je Jehova. Měla jsem velkou radost, že poznávám pravdu o jediném pravém Bohu. (5. Mojžíšova 4:39; Jeremjáš 10:10)

Dál jsem tajně četla a pochopila mnoho biblických pravd. V letniční škole nás například učili, že Ježíš je Bůh, ale z Bible jsem zjistila, že je „Syn živého Boha“. (Matouš 16:15, 16)

Když jsem se opět setkala s Carmen, překvapila jsem ji prosbou o výtisk brožury Boží jméno, které přetrvá navždy a o nějaké další publikace. Strávila jsem v biblické škole mnoho let, ale pravdu jsem se tam nedozvěděla. Naopak jsem byla v duchovním smyslu ještě víc zaslepena. Nyní jsem byla nesmírně šťastná, že pravdy z Bible poznávám. Na vlastní kůži jsem pocítila, co znamenají Ježíšova slova „poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“. (Jan 8:32) A tyto pravdy začaly měnit můj život.

Nějakou dobu jsem se domnívala, že můžu Jehovu uctívat tajně a přitom v práci pastorky pokračovat. Netrvalo ale dlouho a uvědomila jsem si, že už nemůžu vyučovat mnohé z církevních nauk. Měla jsem však obavy, z čeho budu žít, když jako pastorka sloužit přestanu. Pro církev by byla velká ostuda, kdyby se některý z jejích pastorů stal svědkem Jehovovým. A tak jsem ve své práci pokračovala, ale falešným naukám jsem se vyhýbala.

Když jsme se s Carmen opět viděly, navrhla mi, abych šla na shromáždění svědků Jehovových. Čas od času jsem jako pastorka musela navštívit ústředí naší církve ve městě Laoag, a tak jsem si tajně zjistila adresu tamního sálu Království, kde se svědkové scházejí. Seznámila jsem se tam s horlivou svědkyní, která se jmenovala Alma Preciosaová Villarinová a přezdívalo se jí Precious (česky drahocenná). Přestože jsem stále měla ke svědkům výhrady, přijala jsem její nabídku, že mi pomůže poznat Bibli.

Moje sestra mi předkládala biblické pravdy s velkou trpělivostí a stejný přístup jsem pak pozorovala i u Precious. Velmi mi pomohla, abych Bibli rozuměla, přestože jsem se občas rozčílila, snažila se vyvolat hádku a někdy i zvýšila hlas a nechtěla ustoupit z toho, co jsem se dříve učila. Osobní zájem,  pokora a mírnost, které projevovala Precious a ostatní svědkové, na mě silně působily. Podnítilo mě to, abych se rozhodla sloužit Jehovovi.

V červenci 1995 jsem si uvědomila, že mi nezbývá než s prací pastorky skončit. Proč? Zjevení 18:4 o falešném náboženství říká obrazným jazykem toto: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“ Z čeho ale budu žít? Pomohl mi verš v Hebrejcům 13:5, kde Bůh tomu, kdo činí jeho vůli, slibuje: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“

Ačkoli se otec a bratr nyní ostře stavěli proti mně, sebrala jsem dva týdny před křtem odvahu jít domů a spálit všechny věci, které jsem při práci pastorky používala. Když jsem to udělala, uvědomila jsem si, že zvláštní schopnosti, které jsem měla, najednou zmizely. Dříve jsem mívala ve spánku pocit, jako by na mě trvale leželo něco těžkého. I tento pocit náhle zmizel. Stíny, které jsem vídala v okně mého pokoje, se už nikdy neobjevily. Ze studia Bible jsem poznala, že všechny takzvané dary, které dnes lidé mají, jako například schopnost léčit, nejsou od Boha, ale od zlých duchů. Jsem velmi šťastná, že jsem se vymanila z jejich vlivu, stejně jako to bylo v případě služebné, kterou Pavel osvobodil od „démona věštby“. (Skutky 16:16–18)

Měla jsem velkou radost, když jsme se s maminkou daly v září 1996 pokřtít jako svědkyně Jehovovy. Od té doby jsem mnoho let sloužila jako průkopnice, což znamená, že jsem velkou část svého času věnovala kazatelské službě.

Nyní jsem vdaná a společně s mým manželem Silverem se snažíme vychovávat naši dceru podle biblické pravdy. Někteří z mých sourozenců také začali sloužit Jehovovi. I když lituji těch mnoha let, kdy jsem Boha vlastně neznala, jsem nesmírně šťastná, že teď už Boha, kterému sloužím, opravdu znám.