NA MLADÉHO Japonce udělalo velký dojem, jak laskavě se k němu choval jeden starší misionář. Ten v Japonsku nežil dlouho a stále ještě měl problémy s jazykem. Přesto tohoto mladíka každý týden navštěvoval, aby s ním mluvil o Bibli. S přátelským úsměvem a jemností trpělivě odpovídal na ty mnohé otázky, které mu zvědavý japonský student pokládal.

To, jak laskavě se letitý misionář choval, na mladíka silně zapůsobilo. Říkal si: Pokud Bible dělá člověka tak milým a laskavým, pak bych se měl o ní určitě dozvědět něco víc. A tak se pustil do poznávání něčeho, co mu bylo úplně cizí. Je z toho vidět, že laskavost působí na lidské srdce a často mluví hlasitěji než slova.

Je přirozené chovat se laskavě k těm, které máme rádi. Laskavost je však především Boží vlastností a Ježíš uvedl, že nebeský Otec je laskavý nejen k těm, kdo ho milují, ale také „k nevděčným“. Ježíš své následovníky vybízel, aby v tomto ohledu Boha napodobovali. Řekl: „Budete . . . dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Lukáš 6:35; Matouš 5:48; 2. Mojžíšova 34:6)

Jsme stvořeni k Božímu obrazu, a proto jsme schopni laskavost projevovat i my. (1. Mojžíšova 1:27) Boha můžeme napodobit tak, že jednáme laskavě s těmi, ke kterým nemáme přirozeně blízko. V Bibli je laskavost uvedena jako součást ovoce, jež je výsledkem působení svatého ducha neboli síly, kterou Bůh používá. (Galaťanům 5:22) Rozvíjet tuto vlastnost tedy můžeme tím, že budeme našeho Stvořitele lépe poznávat a prohlubovat svůj vztah k němu.

Jelikož laskavost je jedním z rysů lidské povahy a navíc si jí Bůh vysoce cení, není divu, že nás vybízí, abychom byli „jeden k druhému laskavými“. (Efezanům 4:32) V Bibli najdeme i tuto připomínku: „Nezapomínejte na pohostinnost“ nebo jinými slovy „laskavost k cizincům“. (Hebrejcům 13:2, poznámka pod čarou)

Je v dnešním převážně nelaskavém a nevděčném světě možné projevovat druhým — dokonce cizím lidem — laskavost? Co nám v tom může pomoct? A proč bychom se tím vůbec měli zabývat?

Je zajímavé, že potom, co apoštol Pavel mluvil o projevování laskavosti cizincům, řekl: „Díky ní někteří nevědomky přijali jako hosty anděly.“ Dokážete si představit, jaké by to bylo, mít na návštěvě anděly? Pavel v této souvislosti použil výraz „nevědomky“, čímž naznačil, že pokud máme ve zvyku být laskaví k druhým, včetně cizinců nebo těch, které moc neznáme, můžeme být odměněni nečekaným způsobem.

Většina překladů Bible s křížovými odkazy spojuje Pavlova slova se zprávami o Abrahamovi a Lotovi v 18. a 19. kapitole První knihy Mojžíšovy. V obou případech na sebe andělé vzali podobu cizinců, kteří přinášejí důležité  poselství. Abrahamovi řekli, že bude mít syna, a Lotovi sdělili, jak se může zachránit při zničení měst Sodomy a Gomory. (1. Mojžíšova 18:1–10; 19:1–3, 15–17)

Když si tyto příběhy přečtete, zjistíte, že jak Abraham, tak Lot projevili laskavost lidem, které neznali. Pravda je, že v těch dobách bylo projevování pohostinnosti cestovatelům a kolemjdoucím — přátelům, příbuzným i neznámým lidem — zvykem a povinností. Mojžíšův zákon Izraelitům dokonce přikazoval, aby nepřehlíželi potřeby Neizraelitů, kteří žili v jejich zemi. (5. Mojžíšova 10:17–19) I přesto je očividné, že Abraham a Lot šli nad rámec toho, co později přikazoval Zákon. Vynaložili mimořádné úsilí, aby cizincům dali najevo laskavost, a byli za to bohatě odměněni.

Abrahamovou odměnou bylo to, že dostal syna. Jeho laskavý čin však přinesl požehnání nejen jemu, ale i nám. Jak? Abraham a jeho syn Izák hráli významnou úlohu ve splnění Božího záměru. Stali se klíčovými články v rodové linii vedoucí k Mesiášovi, Ježíši Kristu. A jejich věrné skutky předstínily, jak Bůh prostřednictvím své nezasloužené laskavosti zajistí lidstvu záchranu. (1. Mojžíšova 22:1–18; Matouš 1:1, 2; Jan 3:16)

Takové příklady působivě ukazují, co Bůh očekává od těch, které miluje, a jak moc si projevů laskavosti cení. Z jeho pohledu nejsou otázkou volby, ale nutností.

Bible říká, že mnozí v dnešní době budou „nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti“. (2. Timoteovi 3:1–3) Určitě se s takovými lidmi dennodenně setkáváme. To by však nemělo být důvodem pro to, abychom se k druhým nechovali laskavě. Křesťanům jsou adresována tato slova: „Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro.“ (Římanům 12:17, Bible21)

Můžeme se snažit o to, abychom v projevování laskavosti byli velkorysejší. Bible říká: „Každý, kdo miluje, . . . poznává Boha.“ A jedním ze způsobů, jak můžeme dát lásku najevo, je být laskaví. (1. Jana 4:7; 1. Korinťanům 13:4) Když se k druhým chováme laskavě, lépe poznáváme Boha a jsme šťastnější. Ve svém Kázání na hoře Ježíš prohlásil: „Šťastní jsou laskaví, protože naleznou laskavost. Šťastní jsou čistí v srdci, protože uvidí Boha.“ (Matouš 5:7, 8, Young’s Literal Translation)

Zamysleme se nad příkladem Aki, mladé Japonky se dvěma syny. Když jí nečekaně  zemřela maminka, upadla do těžké deprese. Někdy na tom byla tak špatně, že musela vyhledat lékaře. Pak se do sousedství přistěhovala jedna rodina, která nedávno při nehodě ztratila otce, takže maminka zůstala sama s pěti malými dětmi. Aki bylo této rodiny velmi líto a snažila se s nimi spřátelit. Díky tomu, že dělala všechno, co bylo v jejích silách, aby jim pomohla — dělila se s nimi o jídlo, dávala jim oblečení po dětech a podobně —, sama znovu získala emocionální vyrovnanost. Na vlastní kůži pocítila pravdivost biblického výroku: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Projevovat laskavost může být skutečně tím nejlepším lékem na sklíčenost.

Laskavé skutky nemusí nutně stát mnoho peněz ani nezávisí na našich schopnostech nebo fyzické síle. I úsměv, soucitné slovo, nabídnutá pomoc, malý praktický dárek nebo to, že někoho pustíme před sebe ve frontě, může často znamenat hodně. Když si nejste jisti, co říct nebo udělat v určité situaci, řekněte nebo udělejte něco laskavého. Na mladíka zmíněného v úvodu udělalo hluboký dojem jednání letitého misionáře, jež dokázalo překonat jazykovou bariéru. Není divu, že Bůh od každého ze svých ctitelů vyžaduje, aby „miloval laskavost“. (Micheáš 6:8)

„Jedno laskavé slovo zahřeje na tři zimní měsíce.“ Toto orientální přísloví výstižně vyjadřuje, že i malá laskavost může udělat mnoho dobrého. Když je za ní správná pohnutka, a zvláště pokud vychází z lásky k Bohu, může zahřát u srdce toho, kdo z ní má užitek, i toho, kdo ji prokázal. A i když laskavý skutek není přijat s vděčností, neznamená to, že byl marný. Má totiž velkou hodnotu v Božích očích. Bible nám říká, že ten, kdo projevuje druhým laskavost, vlastně „půjčuje Jehovovi“. (Přísloví 19:17) Vyhlížejme tedy po příležitostech tuto vlastnost projevit.