Před svým narozením v Betlémě žil Ježíš jako duchovní bytost v nebi. Byl Božím prvním stvořením a jako jediný byl stvořen přímo Bohem. Je proto výstižně nazván Božím jednozplozeným Synem. V době, kdy žil v nebi, často vystupoval jako Boží mluvčí, a proto se mu v Bibli říká Slovo. Také svému Otci pomáhal a podílel se na stvoření všeho ostatního. (Jan 1:2, 3, 14) Před tím, než bylo stvořeno lidstvo, žil Ježíš s Jehovou v nebesích po celé věky. (Přečtěte si Micheáše 5:2; Jana 17:5.)

Jehova pomocí svatého ducha přenesl Ježíšův život z nebe do lůna Marie. Ježíš tak byl počat bez přičinění lidského otce. Andělé o jeho narození řekli místním pastýřům, kteří byli tu noc venku a hlídali svá stáda. (Lukáš 2:8–12) Ježíš se proto nemohl narodit uprostřed zimy, ale pravděpodobně někdy zkraje října, kdy je ještě teplé počasí. O něco později Marie se svým manželem Josefem vzali Ježíše domů do Nazaretu a tam ho vychovávali. Josef se o něj staral jako o svého adoptivního syna. (Přečtěte si Matouše 1:18–23.)

Když bylo Ježíšovi asi třicet, byl pokřtěn a Bůh veřejně oznámil, že Ježíš je jeho Syn. Ježíš se pak začal věnovat úkolu, kvůli kterému ho Bůh na zem poslal. (Přečtěte si Matouše 3:16, 17.)

Bůh Ježíše poslal na zem proto, aby lidi učil o pravdě. Mluvil s nimi o Božím království, tedy o nebeské vládě, která celému světu přinese mír. Dal jim také naději na věčný život. (Jan 4:14; 18:36, 37) Předal jim mnoho myšlenek o tom, jak najít skutečné štěstí. (Matouš 5:3; 6:19–21) Učil také svým příkladem. Ukázal třeba, jak konat Boží vůli i za těžkých okolností. Když se s ním špatně zacházelo, nemstil se. (Přečtěte si 1. Petra 2:21–24.)

Ježíš své následovníky učil, aby projevovali nesobeckou lásku. V nebesích měl významné postavení, ale přesto svého Otce pokorně poslechl a přišel na zem, aby žil mezi lidmi. Nikdo nemohl dát znamenitější příklad lásky. (Přečtěte si Jana 15:12, 13; Filipanům 2:5–8.)

Bůh poslal Ježíše na zem také proto, aby zemřel za naše hříchy. (Jan 3:16) Všichni jsme hříšníci neboli nedokonalí, a proto býváme nemocní a umíráme. Naproti tomu první člověk Adam byl dokonalý. Byl bez hříchu a nikdy nemusel onemocnět ani zemřít. Svůj dokonalý stav ale ztratil, když Boha neposlechl. Po Adamovi jsme zdědili hřích i smrt, která je trestem za něj. (Přečtěte si Římanům 5:12; 6:23.)

Ježíš, který byl dokonalý, nezemřel za své hříchy. Zemřel za naše hříchy. Díky jeho smrti se před námi otevírá možnost žít věčně a mít Boží požehnání. (Přečtěte si 1. Petra 3:18.)