HÉRODOTOS, řecký historik, který žil před 2 500 lety, vyprávěl o tehdejších Egypťanech toto: „Na hostinách u bohatých lidí nějaký člověk obcházel přítomné, nesl jeden až dva lokte dlouhý dřevěný model velmi věrohodně vyřezané a nabarvené mrtvoly v rakvi a říkal: ‚Pijte a veselte se, protože až zemřete, budete vypadat takhle.‘“

Egypťané nebyli jediní, kdo měl k životu takový přístup. Mají ho i mnozí lidé dnes. Jestliže život končí smrtí, proč si ho neužít? Proč usilovat o nějaké vznešené hodnoty? Jestliže smrt je definitivní konec, pak je logické, že by lidé měli žít pro současnost. Stejnou myšlenku vyjádřil i apoštol Pavel, když popisoval postoj lidí, kteří nevěřili ve vzkříšení: „Jestliže mrtví nemají být vzbuzeni, ‚jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít‘.“ (1. Korinťanům 15:32)

Pavel samozřejmě nevěřil, že smrt znamená věčné zapomnění. Byl přesvědčen, že mrtví mohou znovu žít, a to s vyhlídkou, že již nikdy nezemřou. Jeho přesvědčení se zakládalo na události mimořádného významu, jejíž věrohodnost pokládal za nevyvratitelnou, totiž na vzkříšení * Ježíše Krista. Ježíšovo vzkříšení bylo nejvýznamnější událostí, která posilovala víru prvních křesťanů.

Co ale znamená vzkříšení Ježíše pro nás? Můžeme si vůbec být jisti, že k němu došlo? Podívejme se, jaké závěry v tomto směru vyvodil apoštol Pavel v dopise křesťanům, kteří žili v Korintu.

Někteří křesťané ve starověkém Korintu v této otázce neměli jasno a jiní vůbec nevěřili, že ke vzkříšení může dojít. Ve svém prvním dopise Korinťanům apoštol Pavel postupně uvedl, jaké důsledky by to mělo, kdyby vzkříšení neexistovalo. Napsal: „Není-li skutečně vzkříšení mrtvých, ani Kristus nebyl vzbuzen. Jestliže však Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra. Nadto jsme také shledáni falešnými Božími svědky . . . Vaše víra [je] zbytečná; ještě jste ve svých hříších. . . . Také ti, kdo usnuli ve smrti ve spojení s Kristem, zahynuli.“ (1. Korinťanům 15:13–18)

„Objevil [se] více než pěti stům bratrů najednou . . . Potom se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům, ale poslednímu ze všech se objevil také mně.“ (1. Korinťanům 15:6–8)

Pavel začal výrokem, který lze těžko zpochybnit: Pokud mrtví nemohou být vzkříšeni, pak ani Kristus, který zemřel, nebyl vzbuzen k životu. Co by z toho vyplývalo? Kázání dobré zprávy by bylo zbytečné a byl by to navíc obrovský podvod. Vždyť Kristovo vzkříšení bylo klíčovou složkou křesťanské víry — bylo neoddělitelně spjato s některými základními biblickými naukami o Boží svrchovanosti, Božím jménu a království a naší záchraně. Pokud k němu nedošlo, pak by poselství, které Pavel a další apoštolové oznamovali, nebylo nic jiného než prázdná slova.

Mělo by to i další důsledky. Pokud Kristus nebyl vzkříšen z mrtvých, křesťanská víra by byla k ničemu, byla by planá a založená na lži. Dále by Pavel a učedníci říkali lži nejen o vzkříšení Ježíše, ale také o tom, kdo jej měl vzkřísit, Jehovovi Bohu. A co víc, nepravdivé by bylo i tvrzení, že Kristus „zemřel . . . za naše hříchy“, protože pokud sám náš Zachránce nebyl osvobozen ze smrti, jak by z ní mohl osvobodit další? (1. Korinťanům 15:3) To by znamenalo, že křesťané, kteří zemřeli — v některých případech mučednickou smrtí — a věřili, že budou vzkříšeni, zahynuli s falešnou nadějí.

Pavel vyvodil tento závěr: „Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě, jsme ze všech lidí nejvíce k politování.“ (1. Korinťanům 15:19) Stejně jako další křesťané, i on leccos obětoval, zažil pronásledování, snášel útrapy a čelil smrti, protože věřil ve vzkříšení a v to, co je s ním spojeno. To vše by bylo zbytečné.

Pavel byl přesvědčen, že křesťanské učení není založeno na lži. Věděl, že Kristus byl vzbuzen z mrtvých, a důkazy, které pro to byly, shrnul v dopise Korinťanům slovy, „že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy; a že byl pohřben, ano, že byl třetí den vzbuzen podle Písem; a že se objevil Kéfovi, potom dvanácti“. * Pavel dodává: „Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška, ale někteří usnuli ve smrti. Potom se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům, ale poslednímu ze všech se objevil také mně.“ (1. Korinťanům 15:3–8)

Na začátku Pavel s pevným přesvědčením prohlásil, že Ježíš zemřel za naše hříchy, byl pohřben a byl vzkříšen. Jak si tím mohl být tak jistý? Jedním důvodem bylo svědectví mnoha  očitých svědků. Vzkříšený Ježíš se objevil jak jednotlivcům (včetně Pavla), tak menším skupinkám, a dokonce zástupu 500 učedníků, z nichž mnozí jistě byli ke zprávě o jeho vzkříšení skeptičtí. (Lukáš 24:1–11) Většina očitých svědků byla v Pavlově době ještě naživu, takže kdokoli si mohl ověřit, zda je to pravda. (1. Korinťanům 15:6) Výpověď jednoho nebo dvou svědků lze snadno zpochybnit, ale těžko lze ignorovat svědectví 500 nebo i více lidí.

Všimněte si také, že Pavel se dvakrát zmínil o tom, že Ježíšova smrt, pohřeb a vzkříšení byly „podle Písem“. Byly splněním proroctví, která se v Hebrejských písmech týkala Mesiáše, a důkazem toho, že slíbeným Mesiášem byl právě Ježíš.

Ačkoli vzkříšení Ježíše bylo potvrzeno očitými svědky a v souladu s Písmy, přesto existovali a existují lidé, kteří mají pochybnosti o tom, zda k němu došlo. Někdo říká, že tělo ukradli učedníci a pak tvrdili, že byli svědky Ježíšova vzkříšení. Učedníci však neměli takovou moc ani vliv, aby překonali překážku v podobě římských strážců, kteří hlídali vstup do hrobky. Jiní tvrdí, že vzkříšený Ježíš byl pouhý přelud. Této teorii odporuje fakt, že se Ježíš zjevil mnoha lidem v různou dobu. Není ani rozumné věřit tomu, že nějaký přízrak mohl upéct rybu a podávat ji k jídlu, jak to udělal vzkříšený Ježíš v Galileji. (Jan 21:9–14) A mohl by přelud v podobě muže vybídnout kolemstojící, aby se ho dotkli? (Lukáš 24:36–39)

Ještě další lidé jsou přesvědčeni, že vzkříšení byl podvod, který vymysleli učedníci. Co by z toho ale měli? Když učedníci vydávali  svědectví o Ježíšově vzkříšení, zažívali výsměch a utrpení a hrozila jim smrt. Vystavovali by se takovému nebezpečí kvůli nějaké lži? A navíc, svědectví podali nejdřív v Jeruzalémě, přímo před svými protivníky, kteří byli připraveni využít jakoukoli záminku k tomu, aby proti nim zasáhli.

Právě vzkříšení Ježíše bylo to, co učedníkům dodávalo odvahu svědčit o svém Pánu navzdory i tomu nejkrutějšímu pronásledování. Vzkříšení se stalo klíčovou složkou křesťanské víry. První křesťané neriskovali svůj život jenom proto, aby vydali svědectví o moudrém učiteli, který byl zavražděn. Riskovali svůj život proto, aby oznamovali, že Ježíš byl vzkříšen, protože to dokládalo, že je Kristus, Boží Syn, mocná duchovní bytost, která je podporuje a vede. Ježíšovo vzkříšení znamenalo, že i oni budou vzbuzeni ze smrti. Pravda je, že pokud by Ježíš nebyl vzbuzen, neexistovalo by křesťanství. Kdyby nebyl vzkříšen, možná bychom o něm nikdy neslyšeli.

Co ale znamená Ježíšovo vzkříšení pro nás dnes?