Křesťanská řecká písma se o římských setnících zmiňují několikrát. Tuto hodnost měl například důstojník dohlížející na Ježíšovu popravu a také Kornélius, první křesťan nežidovského původu. Setníkem byl i důstojník, který měl dohlížet na bičování apoštola Pavla, a Julius, který eskortoval Pavla do Říma. (Marek 15:39; Skutky 10:1, poznámka pod čarou; 22:25; 27:1)

Setník obvykle velel setnině, kterou tvořilo 50 až 100 pěšáků. Zodpovídal za jejich výcvik a kázeň, kontroloval jejich oblečení a výzbroj a velel jim, když se rozmisťovali před bitvou.

Hodnost setníka byla tou nejvyšší, jaké mohl řadový voják dosáhnout. Tento post zastávali vojáci z povolání, kteří byli dobrými vůdci. Závisela na nich disciplína a úderná síla římské armády. Podle jednoho zdroje byli setníci „často těmi nejzkušenějšími a nejlépe informovanými muži ve vojsku“.

Starověká zrcadla se na rozdíl od těch dnešních vyráběla z kovu, který se vyleštil do vysokého lesku. Používal se bronz, ale možná také měď, stříbro, zlato a elektrum (slitina zlata a stříbra). Poprvé se Bible zmiňuje o zrcadlech v souvislosti se svatostánkem, což byla první stavba, která Izraelitům sloužila k uctívání Boha. Ženy darovaly zrcadla k výrobě posvátné měděné nádrže a jejího stojanu. (2. Mojžíšova 38:8) Aby se dala takto použít, nejspíš musela být roztavena.

Při archeologických vykopávkách v Izraeli a jeho blízkosti byly spolu se zrcadly obvykle nalezeny i šperky a jiné předměty, kterými se ženy krášlily. Zrcadla byla většinou kulatá a měla zdobenou dřevěnou, kovovou nebo slonovinovou rukojeť, často ve tvaru ženského těla. Nevyleštěná zadní strana zpravidla žádné ozdobné prvky neměla.

Starověká zrcadla neodrážela obraz tak dokonale jako ta dnešní skleněná. To měl zřejmě na mysli apoštol Pavel, když napsal: „Nyní . . . vidíme prostřednictvím kovového zrcadla v mlhavých obrysech.“ (1. Korinťanům 13:12)