Původní jeruzalémský chrám vystavěl Šalomoun na kopci. Na jeho východní a západní straně nechal postavit opěrné zdi, aby kolem této posvátné stavby vznikly stupňovité terasy. Herodes chtěl, aby jeho chrám byl ještě vznešenější, a tak začal ten stávající přestavovat a rozšiřovat.

Herodovi stavitelé zvětšili plošinu na sever od chrámu, aby i tam mohly být terasy. Směrem na jih byla plošina rozšířena o 32 metrů. Kvůli tomu bylo zapotřebí postavit řadu kamenných klenutí a silnou opěrnou zeď, která byla v určitých místech vysoká až 50 metrů.

Herodes se nechtěl dotknout židovského cítění ani přerušit chrámové služby a obětování. Židovský historik Josephus napsal, že Herodes dokonce vyškolil židovské kněze na kameníky a tesaře, aby do posvátných míst nevstoupil někdo neoprávněný.

Dokončení tohoto projektu se Herodes nedožil. V roce 30 n. l. probíhala stavba už 46 let. (Jan 2:20) Chrám dostavěl v polovině prvního století jeho pravnuk Agrippa II.

Někteří Malťané byli možná ovlivněni představami, které vycházely z řeckého náboženství. Zamyslete se nad tím, co se stalo Pavlovi po ztroskotání u břehů Malty, jak se o tom píše v knize Skutky. Malťané rozdělali oheň, aby se trosečníci ohřáli, a když na něj Pavel přikládal otýpku chrastí, zakousla se mu do ruky zmije. Obyvatelé ostrova řekli: „Ten člověk je jistě vrah! Zachránil se z moře, ale božské spravedlnosti neutekl.“ (Skutky 28:4, Slovo na cestu)

Pro výraz „spravedlnost“ je zde použité řecké slovo dike. Může znamenat spravedlnost v abstraktním smyslu. V řecké mytologii ale byla Diké bohyně spravedlnosti. Lidé měli za to, že dohlíží na lidské záležitosti a o každé utajené nespravedlnosti říká Diovi, aby viník mohl být potrestán. Jeden slovník proto uvádí, že obyvatelé Malty si zřejmě mysleli: „I když se Pavel z moře zachránil, je to odsouzený muž, kterého se teď prostřednictvím zmije zmocnila bohyně Diké.“ Když ale zjistili, že se Pavlovi nic nestalo, změnili názor.