V posledních letech se vědci i konstruktéři obrátili k rostlinám a zvířatům, aby se obrazně řečeno od nich nechali poučovat. (Job 12:7, 8) Studují a napodobují různá konstrukční řešení, která jsou patrná u živočichů i rostlin, a na základě toho se snaží vyrobit nové produkty nebo vylepšit ty existující. Tomuto oboru se říká biomimetika. Zkuste si při čtení následujících příkladů položit otázku: Komu za taková díla patří uznání?

Mohou se konstruktéři letadel něco naučit od keporkaků? Zdá se, že hodně. Dospělý keporkak váží asi 30 tun, tedy přibližně stejně jako naložený kamion. Má poměrně neohebné tělo a dlouhé křídlovité ploutve. Tento dvanáctimetrový kytovec je velmi obratným plavcem.

Vědce zvláště zajímalo, jak je možné, že tvor s tak neohebným tělem dokáže snadno a rychle změnit směr. Zjistili, že tajemství spočívá v ploutvích této velryby. Náběžná hrana ploutví není hladká, jako je tomu u křídel letadla, ale je hrbolatá. Jsou na ní výrůstky, které se podobají bradavicím.

Když keporkak pluje rychle, výrůstky zvyšují vztlak a snižují odpor. Jak je to možné? Časopis Natural History vysvětluje, že díky výrůstkům proudí voda přes ploutve rychleji a plynuleji, a to i tehdy, když keporkak stoupá ve velmi ostrém úhlu.¹⁰

Jaké praktické uplatnění může tento objev mít? Pokud by křídla letadel byla zkonstruována podobně jako ploutve keporkaka, mohla by být vybavena menším počtem klapek či jiných mechanických zařízení, která ovlivňují proudění vzduchu. Taková křídla by přispívala k bezpečnějšímu provozu letadel a snadněji by se udržovala v dobrém technickém stavu. John Long, odborník na biomechaniku, věří, že nebude trvat dlouho a „každé proudové letadlo bude mít výrůstky, jaké jsou na ploutvích keporkaka“.¹¹

Křídla letadel se tvarem podobají křídlům ptáků. Nedávno však konstruktéři tuto podobnost ještě vylepšili. Časopis New Scientist uvedl: „Vědci z Univerzity státu Florida vytvořili prototyp dálkově ovládaného bezpilotního letadla, které se dokáže vznášet, létat střemhlav i prudce stoupat tak jako rackové.“¹²

Pozoruhodných akrobatických manévrů jsou rackové schopni díky tomu, jakým způsobem ohýbají křídla v loketním a ramenním kloubu. Časopis vysvětluje, že flexibilní konstrukci racčího křídla napodobili  konstruktéři tak, že „šedesáticentimetrový prototyp letadla vybavili malým motorem, který ovládá soustavu kovových prutů, jimiž je řízen pohyb křídel“. Díky dovedně zkonstruovaným křídlům se toto malé letadlo dokáže vznášet a prudce klesat mezi vysokými budovami. Velký zájem o výrobu takového dobře manévrujícího letadla má armáda. Bylo by totiž možné využívat ho pro hledání chemických a biologických zbraní ve velkoměstech.

Racek nezmrzne, přestože stojí na ledě. Jak si tento pták uchovává svou tělesnou teplotu? Tajemství zčásti spočívá v pozoruhodném konstrukčním systému, který je charakteristický pro řadu zvířat žijících v chladných oblastech. Lze ho přirovnat k protiproudému výměníku tepla.

Jak takové zařízení funguje? Protiproudý výměník tepla se skládá ze dvou trubek, které jsou těsně vedle sebe. V jedné proudí teplá tekutina, ve druhé studená. Jestliže obě tekutiny proudí stejným směrem, maximálně se přenese polovina tepla. Jestliže ale proudí opačným směrem, přenáší se téměř 100 procent tepla.

Když racek stojí na ledě, studená krev, která se mu z nohou vrací do těla, je díky tomuto principu ohřívána. Přestože jeho nohy jsou vystaveny extrémnímu chladu, jeho tělo neztrácí teplo. Arthur P. Fraas, strojní a letecký inženýr, řekl, že taková konstrukce je „jedním z nejúčinnějších rekuperačních výměníků tepla“.¹³ Tato konstrukce je naprosto geniální, a proto ji lidé napodobují.

Národní úřad pro astronautiku a výzkum vesmíru vyvíjí robota, který má mnoho nohou a chodí jako štír. Konstruktéři ve Finsku dokončili projekt traktoru, který je vybaven šesti nohama a dokáže přelézt překážku jako nějaký obrovský hmyz. Jiní vědci vyrobili tkaninu s malými klapkami, které se otevírají a zavírají jako šupiny na šišce. Taková tkanina reaguje na tělesnou teplotu člověka. Jistý výrobce automobilů pracuje na modelu auta, které má napodobovat pozoruhodně aerodynamický tvar havýše, což je druh mořské ryby. A ještě další konstruktéři zkoumají schránky určitého druhu měkkýšů, protože jejich odolnost vůči nárazům chtějí využít při výrobě lehčích a pevnějších neprůstřelných chráničů.

Příroda poskytuje takové množství nápadů, že výzkumní pracovníci vytvořili databázi, do které již byly zařazeny tisíce geniálních konstrukčních řešení. Říká se jim biologické patenty. Časopis The Economist uvádí, že vědci mohou v této databázi hledat, „jak jejich konstrukční problémy vyřešila příroda“. Držitelem patentu je obvykle osoba nebo společnost, která si v souladu se zákonem nechala nový nápad či zařízení zaregistrovat. The Economist říká: „Když vědci označují biomimetická řešení za ‚biologické patenty‘, zkrátka tím zdůrazňují, že držitelem patentů je sama příroda.“¹⁴

Kde se v přírodě všechny ty geniální nápady vzaly? Mnozí vědci zastávají názor, že taková geniální konstrukční řešení jsou výsledkem milionů let evolučního procesu probíhajícího metodou pokusu a omylu. Jiní odborníci však došli k odlišnému závěru. V článku publikovaném 7. února 2005 v listu The New York Times mikrobiolog Michael Behe napsal: „To, že je [v přírodě] jasně patrná plánovitost, vede k velmi prosté úvaze: pokud to vypadá, chodí a kváká jako kačena, a pokud  nejsou žádné přesvědčivé důkazy svědčící o opaku, pak musíme dojít k závěru, že to je kačena.“ Co z toho doktor Behe vyvozuje? „Jestliže je plánovitost tak jasně patrná, neměli bychom ji ignorovat.“¹⁵

Konstruktér, který vyprojektuje bezpečnější a účinnější křídlo letadla, si za svůj výtvor jistě zaslouží uznání. A totéž platí o vynálezci příjemnější tkaniny nebo lepšího auta. Výrobce, který by napodobil něčí produkt a neuvedl, kdo je jeho autorem, by se dopustil trestného činu.

Zamyslete se nad následující úvahou: Vzdělaní vědci řeší obtížné technické problémy tak, že neobratně napodobují konstrukční řešení patrná v přírodě. Genialitu originálů však někteří z nich připisují náhodnému procesu evoluce. Zdá se vám to logické? Jestliže kopie vyžaduje inteligentního konstruktéra, co teprve originál? Kdo si zaslouží větší uznání — ten, kdo vymyslel a vyrobil originál, nebo ten, kdo jej napodobuje?

Mnozí lidé, kteří prozkoumali důkazy o plánovitosti v přírodě, mají stejný názor jako Pavel, jeden z pisatelů Bible, jenž napsal: „[Boží] neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství.“ (Římanům 1:19, 20)