Petr a Jan jsou už v Jeruzalémě, kde na Ježíšův pokyn chystají Pesach. Teď tam míří i Ježíš s ostatními deseti apoštoly. Je odpoledne, slunce klesá k obzoru a Ježíš s apoštoly schází z Olivové hory. Před jeho vzkříšením je to naposledy, co odtud za dne vidí Jeruzalém.

Brzo společně dorazí do města a vydají se k domu, kde chtějí v soukromí oslavit Pesach. Po schodech vyjdou do velké horní místnosti, kde už je všechno připravené. Ježíš se na ten večer moc těší. Říká totiž: „Velmi jsem si přál jíst s vámi tuto pesachovou večeři před tím, než budu trpět.“ (Lukáš 22:15)

Před mnoha lety Židé zavedli zvyk, že při Pesachu mezi zúčastněnými koluje několik pohárů vína. Když se teď Ježíšovi do rukou dostane jeden z pohárů, poděkuje v modlitbě Jehovovi a řekne: „Vezměte ho a podávejte si ho mezi sebou, protože vám říkám, že odteď už nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království.“ (Lukáš 22:17, 18) Je tedy jasné, že jeho smrt se blíží.

Během pesachové večeře se pak stane něco neobvyklého. Ježíš vstává, svléká si svrchní oděv a bere si ručník. Potom nalije vodu do umyvadla, které je po ruce. Obvykle je to tak, že když k někomu přijdou hosté, o umytí jejich nohou se postará hostitel, například tím pověří svého sluhu. (Lukáš 7:44) Teď tu ale žádný hostitel není, a tak se Ježíš tohoto úkolu ujímá sám. Umýt druhým nohy mohl kterýkoli z apoštolů, ale žádný z nich to neudělal. Je to snad proto, že spolu pořád soupeří? Ať už je to jakkoli, z toho, že jim Ježíš umývá nohy, jsou v rozpacích.

Když Ježíš přichází k Petrovi, ten protestuje: „Ty mi nikdy nebudeš mýt nohy!“ Ježíš mu říká: „Pokud tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného.“ Petr na to zareaguje: „Pane, umyj mi nejen nohy, ale i ruce a hlavu.“ To, co mu Ježíš odpovídá, ho asi hodně překvapí: „Kdo se vykoupal, potřebuje umýt už jen nohy, protože je celý čistý. A vy jste čistí, ale ne všichni.“ (Jan 13:8–10)

Ježíš umyje nohy všem 12 apoštolům, včetně Jidáše Iškariotského. Pak si oblékne svrchní oděv, lehne si zpátky ke stolu a říká: „Chápete, co jsem vám udělal? Oslovujete mě: ‚Učiteli‘ a ‚Pane‘ a je to namístě, protože jím jsem. Pokud  jsem vám tedy umyl nohy já, váš Pán a Učitel, máte i vy umývat nohy jeden druhému. Dal jsem vám totiž příklad, abyste i vy jednali tak, jak jsem já jednal s vámi. Ujišťuji vás, že otrok není větší než jeho pán ani posel není větší než ten, kdo ho vyslal. Teď to víte, ale budete šťastní, pokud tak budete jednat.“ (Jan 13:12–17)

To, co Ježíš udělal, je krásným příkladem pokory! Jeho učedníci by neměli usilovat o to být první a myslet si, že jsou důležitější než druzí a že by jim ostatní měli sloužit. Měli by se naopak řídit Ježíšovým příkladem. To neznamená, že by měli někomu obřadně mýt nohy, ale měli by být ochotní pokorně a nestranně sloužit druhým.