Většina upřímně věřících lidí si dnes může ověřit, jestli to, čemu věří, je založené na Bibli, nebo ne. Na začátku 16. století to ale možné nebylo. Jak to? Protože většina lidí si nemohla přečíst Bibli ve svém jazyce. Takže málokdo z těch, kdo chodili do kostela, si mohl porovnat to, co tam slyší, s tím, co se doopravdy píše v Bibli. A duchovní jim v tom moc nepomáhali. „Církev ve Švýcarsku byla zkažená,“ říká kniha History of the Christian Church (Dějiny křesťanské církve). a „Duchovní byli neznalí, pověrčiví a zhýralí.“

 V takové době začal Ulrich (jinak taky Huldrych) Zwingli hledat biblickou pravdu. Co našel? Jak se o to, co zjistil, dělil s druhými? A co se z jeho života a přesvědčení můžeme naučit?

 Když mu bylo kolem 20, rozhodl se, že se stane katolickým knězem. Od těch, kdo se v té době chtěli stát kněžími, se vyžadovalo, aby studovali filozofii, církevní tradice a spisy církevních otců, ale ne samotnou Bibli.

 Jak Zwingli začal objevovat biblickou pravdu? Když studoval na univerzitě v Basileji ve Švýcarsku, chodil na přednášky Thomase Wyttenbacha, který odsuzoval církevní odpustky. b Podle jedné biografie se Zwingli od Wyttenbacha „dozvěděl, že Kristus jednou provždy zemřel za naše hříchy“. (1. Petra 3:18) Když pochopil, že odpuštění hříchů je možné pouze na základě Ježíšovy výkupní oběti, zavrhl učení, že představitelé církve můžou odpouštět hříchy za peníze. (Skutky 8:20) Přesto Zwingli pokračoval ve studiu a ve 22 letech se stal katolickým duchovním.

 Když bylo Zwinglimu něco přes 20, začal se učit řecky, aby si mohl v původním jazyce přečíst část Bible, které se říká Nový zákon. Taky zkoumal díla Erasma, ze kterých se dozvěděl, že podle Bible je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi Ježíš. (1. Timoteovi 2:5) Začal proto pochybovat o katolickém učení, že tuhle roli můžou zastávat svatí.

 Když bylo Zwinglimu něco přes 30, začal hledat biblickou pravdu ještě intenzivněji. Zároveň ale sloužil jako vojenský kaplan v bojích, které se vedly v Evropě a ve kterých šlo o ovládnutí Itálie. V bitvě u Marignana v roce 1515 na vlastní oči viděl, jak katolíci po tisících zabíjejí jiné katolíky. O pár let později si přepsal, a dokonce zapamatoval velkou část Řeckých písem. V roce 1519 už žil v Curychu, který byl ve Švýcarsku centrem politického dění. Tam došel k závěru, že by církev měla opustit nauky, které nejsou založené na Bibli. Jak ale mohl pomoct druhým, aby to taky pochopili?

 Zwingli věřil, že když lidé uslyší pravdy z Bible, odmítnou náboženské lži. Když se proto stal kazatelem ve známé curyšské katedrále Grossmünster, měl odvážný plán. Rozhodl se, že při bohoslužbách už nebude číst z latinského lekcionáře, c tak jak to dělali duchovní po celá staletí, ale bude používat samotnou Bibli – číst ji kapitolu po kapitole, od začátku do konce. Nechtěl Bibli vysvětlovat podle toho, k čemu došli církevní otcové. Chtěl, ať se Bible vysvětlí sama. Dělal to tak, že složité pasáže vysvětloval pomocí těch jednodušších. (2. Timoteovi 3:16)

 Ve svých kázáních Zwingli zdůrazňoval, jak je Bible praktická. Ukazoval, co se v ní píše o morálce, a taky odsuzoval uctívání Ježíšovy matky Marie, modlitby ke svatým, prodávání odpustků a nemravnost kněží. Jak na to lidé reagovali? Po jeho prvním kázání někteří řekli: „Něco takového jsme nikdy neslyšeli!“ Jeden historik o jeho katolických posluchačích napsal: „Ti, kdo z církve odešli, protože byli znechucení hloupostí kněží a jejich skandálním životem, se teď začali vracet.“

 V roce 1522 se duchovní pokusili přimět curyšské politiky, aby zakročili proti všem, kdo odmítali církevní nauky. V důsledku toho byl Zwingli obviněn z kacířství. Svých názorů se ale nechtěl vzdát, a tak se rozhodl, že už nebude katolickým knězem.

 I když už Zwingli nebyl kněz, stále aktivně kázal a snažil se druhé přesvědčit o svých názorech. Mezi lidmi si tím získal velkou popularitu. Díky tomu měl vliv i na curyšské politiky a touhle cestou se tam snažil prosadit různé náboženské reformy. Například v roce 1523 přesvědčil městskou radu, aby zakázala jakékoli náboženské nauky, které se nedají dokázat z Bible. V roce 1524 je přesvědčil, aby postavili mimo zákon modlářství. Městská rada podporovaná místními kazateli a dalšími lidmi dohlížela na ničení oltářů, soch, obrazů a relikvií. V knize Zwingli – God’s Armed Prophet (Zwingli – Boží ozbrojený prorok) d se píše: „Západní církev nikdy nezažila takové ničení majetku kromě doby, kdy jejich budovy drancovali Vikingové.“ Do roku 1525 už se Zwinglimu povedlo přesvědčit městskou radu, aby se církevní budovy přeměnily na nemocnice a aby mniši a jeptišky mohli uzavírat manželství. Taky navrhoval, aby se mše nahradily jednoduchým obřadem, který by vycházel z Bible. (1. Korinťanům 11:23–25) Podle historiků se Zwinglimu povedlo, aby náboženští a političtí představitelé v Curychu spolupracovali. Taky podle nich položil základ pro reformaci a vznik nového protestantského náboženství.

 Co bylo to nejvýznamnější, na čem se Zwingli podílel? Ve 20. letech 16. století vedl skupinu učenců a společně překládali Bibli. Jejich metoda byla jednoduchá. Vždycky si přečetli verš v původním jazyce, hebrejštině nebo řečtině, a nahlíželi i do uznávaných překladů, řecké Septuaginty a latinské Vulgáty. Potom probrali, co ten verš znamená, a svoje závěry zapsali. Jejich snaha přeložit a vysvětlit Boží Slovo nakonec vedla k tomu, že byla v roce 1531 vydána jednosvazková Curyšská bible.

 Zwingli možná byl upřímný, ale byl taky netolerantní a agresivní. Například v roce 1525 se zúčastnil soudního procesu s novokřtěnci, kteří neuznávali církevní nauku o křtu malých dětí, se kterou Zwingli souhlasil. Když pak tihle lidé na svém názoru dál trvali a dostávali za to trest smrti, Zwingli se proti tomu tvrdému verdiktu nijak nepostavil. Taky vybízel politické představitele, aby reformy prosazovali vojenskou silou. Některé oblasti ve Švýcarsku, kde měli katolíci velký vliv, se ale jeho reformám bránily. Výsledkem byla občanská válka. Zwingli doprovázel curyšské vojáky na bitevní pole a ve svých 47 letech tam byl zabit.

 Ulrich Zwingli má své místo v historii, i když je ve stínu známějších protestantských reformátorů Martina Luthera a Jana Kalvína. Zwingli se vůči římskokatolické církvi vyhranil radikálněji než Luther a připravil cestu pro Kalvína. Proto se mu říká „třetí muž reformace“.

 Postava Ulricha Zwingliho je rozporuplná. Ve snaze šířit svoje názory se zapletl do politiky a podporoval války. Vůbec se tak neřídil příkladem Ježíše Krista, který nechtěl mít s politikou nic společného a který svoje následovníky učil, aby svoje nepřátele milovali, ne je zabíjeli. (Matouš 5:43, 44; Jan 6:14, 15)

 Zároveň se ale na Zwingliho vzpomíná jako na člověka, který důkladně studoval Bibli a dělil se s druhými o to, co zjistil. Odhalil hodně biblických pravd a mluvil o nich i s druhými.