Svůj názor na pohřby a to, jak je pořádáme, zakládáme na Bibli. Bible například říká:

•   Truchlit nad smrtí někoho blízkého je normální. Nad smrtí milovaných truchlili i Ježíšovi učedníci. (Jan 11:33–35, 38; Skutky 8:2; 9:39) Proto z pohřbu neděláme nějakou veselou oslavu. (Kazatel 3:1, 4; 7:1–4) Spíš ho považujeme za příležitost projevit pozůstalým soucit. (Římanům 12:15)

•   Mrtví si nejsou ničeho vědomi. Bez ohledu na náš etnický původ nebo kulturní zázemí se vyhýbáme zvykům, které jsou založené na představě, že mrtví jsou při vědomí a můžou ovlivňovat živé. (Kazatel 9:5, 6, 10) K takovým zvykům patří třeba bdění u zemřelého, okázalé pohřební oslavy a oslavy výročí smrti, oběti mrtvým, vdovské rituály nebo zvyk mluvit k mrtvým a o něco je žádat. Když se těmto zvykům vyhýbáme, posloucháme tím biblický příkaz: „Oddělte se ... a přestaňte se dotýkat nečistého.“ (2. Korinťanům 6:17)

•   Mrtví mají naději. V Bibli se píše, že mrtví budou vzkříšeni k životu a že přijde doba, kdy smrt už vůbec nebude existovat. (Skutky 24:15; Zjevení 21:4) Tato naděje nám pomáhá, abychom podobně jako křesťané v prvním století neprojevovali zármutek nějakými extrémními způsoby. (1. Tesaloničanům 4:13)

•   Na místě je skromnost. (Přísloví 11:2) Nemyslíme si, že by pohřeb měl být příležitostí, jak vystavit na odiv své společenské postavení a majetek. (1. Jana 2:16) Nepořádáme okázalé pohřby, při kterých se lidé mají hlavně pobavit nebo které mají přihlížející ohromit drahou rakví a extravagantním oblečením.

•   Svůj názor na pohřby se nesnažíme vnucovat druhým. Bereme v úvahu fakt, že „každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe“. (Římanům 14:12) Když o to ale někdo stojí, rádi mu svůj názor „s mírností a hlubokou úctou“ vysvětlíme. (1. Petra 3:15)

 Místo: Pokud se rodina rozhodne uspořádat pohřeb, může si vybrat, kde se bude konat, například v sále Království, pohřebním ústavu, soukromém domě, krematoriu nebo na hřbitově.

 Obřad: Je přednesen proslov, který má utěšit pozůstalé a který rozebírá, co Bible říká o smrti a o naději na vzkříšení. (Jan 11:25; Římanům 5:12; 2. Petra 3:13) Ve smutečním proslovu můžou být vyzdviženy hezké vlastnosti zesnulého a to, v čem je nám jako křesťan dobrým příkladem. (2. Samuelova 1:17–27)

 Přítomní můžou zazpívat píseň, která je založená na biblických myšlenkách. (Kolosanům 3:16) Obřad je zakončený citlivou modlitbou. (Filipanům 4:6, 7)

 Poplatky nebo sbírky: Za žádné náboženské služby včetně pohřbů nevyžadujeme poplatky a na našich setkáních nepořádáme sbírky. (Matouš 10:8)

 Přítomní: Na pohřbu, který se koná v sále Království, jsou vítáni i lidé, kteří nepatří ke svědkům Jehovovým. Pohřeb je přístupný veřejnosti stejně jako naše ostatní náboženská setkání.

 Každý svědek se v tomto ohledu rozhoduje sám, a to na základě svého svědomí ovlivňovaného biblickými zásadami. (1. Timoteovi 1:19) Nezapojujeme se ale do žádných náboženských obřadů, o kterých si myslíme, že nejsou v souladu s Biblí. (2. Korinťanům 6:14–17)