Vyrůstal jsem v katolické rodině v Rochesteru ve státě New York. Když mi bylo osm let, rodiče se rozešli. Přes týden jsem bydlel s mámou ve skromném podnájmu a víkendy jsem trávil v zámožné čtvrti u táty. Když jsem viděl, jak je pro mámu těžké uživit šest dětí, snil jsem o tom, že zbohatnu, abych rodině pomohl.

 Táta chtěl, abych byl v životě úspěšný, a proto mi zařídil, že jsem se mohl jít podívat na jednu uznávanou školu hotelového managementu. Líbilo se mi tam, a tak jsem se zapsal ke studiu. Myslel jsem si, že je to odpověď na moji modlitbu, abych zbohatl a byl šťastný. Pět let jsem studoval hotelový management, obchodní právo a financování podniku a přitom jsem pracoval v jednom hotelu s kasinem v Las Vegas v Nevadě.

 Ve 22 letech jsem se stal asistentem viceprezidenta hotelu s kasinem. Ostatní mě považovali za bohatého a úspěšného člověka, který si potrpí na nejlepší jídlo, nejdražší vína a tvrdý alkohol. Moji obchodní přátelé říkávali: „Soustřeď se na peníze – to je to, co skutečně hýbe světem.“ Podle nich totiž byly klíčem ke štěstí peníze.

 Mojí prací bylo starat se o velmi bohaté lidi, kteří si přijeli do Las Vegas zahrát. Přestože ti lidé byli bohatí, nezdálo se, že by byli šťastní. A já na tom byl stejně. Vydělával jsem sice víc a víc peněz, ale taky jsem měl větší strach a v noci jsem nemohl spát. Říkal jsem si, jestli má vůbec ještě cenu žít dál. Byl jsem zklamaný svým životem a ptal jsem se Boha: „Jak můžu najít skutečné štěstí?“

 Někdy v té době se dvě moje sestry, které se staly svědky Jehovovými, přestěhovaly do Las Vegas. Publikace svědků jsem sice odmítal, ale souhlasil jsem, že ze své Bible si se sestrami číst budu. To, co řekl Ježíš, bylo v mojí Bibli napsané červeně. Ježíšovy výroky jsem uznával, a tak se mnou moje sestry mluvily hlavně o něm. Bibli jsem si četl i sám.

 Hodně věcí, které jsem si přečetl, mě překvapilo. Ježíš například řekl: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.“ (Matouš 6:7, Český ekumenický překlad) Kněz mi přitom jednou dal obrázek Ježíše a řekl, že když se k němu budu modlit a odříkám desetkrát Otčenáš a desetkrát Zdrávas Maria, Bůh mi dá tolik peněz, kolik budu potřebovat. Když ale budu svoje slova opakovat pořád dokola, není to vlastně mluvení naprázdno? Taky jsem četl, že Ježíš řekl: „A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský.“ (Matouš 23:9, ČEP) Říkal jsem si, proč tedy v katolické církvi oslovujeme kněze „Otče“.

 O svém životě jsem začal vážně přemýšlet, až když jsem v Bibli četl knihu Jakub. Ve čtvrté kapitole se píše: „Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jakub 4:4, ČEP) Ještě víc na mě zapůsobil 17. verš: „Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.“ Zavolal jsem svým sestrám a řekl jim, že s prací v kasinu končím, protože s hazardem a chamtivostí už nechci mít nic společného.

 Chtěl jsem mít lepší vztah s Bohem i se svými rodiči a sourozenci. Abych na to měl víc času, rozhodl jsem se, že si zjednoduším život. Ale udělat změny nebylo snadné. V oboru, ve kterém jsem pracoval, jsem dostal lákavé nabídky na lepší místo, kde bych vydělával dvakrát nebo třikrát víc peněz. Hodně jsem se kvůli tomu modlil a rozhodl se, že takhle už žít nechci. V práci jsem dal výpověď, přestěhoval jsem se do matčiny garáže, kterou jsem předělal na byt, a založil jsem si malou firmu na laminování jídelních lístků pro restaurace.

 Díky Bibli jsem si uvědomil, co je v životě opravdu důležité, ale na shromáždění svědků Jehovových jsem pořád ještě nechodil. Moje sestry se mě zeptaly, jestli proti svědkům něco mám. Řekl jsem: „Váš Bůh Jehova rozděluje rodiny. Jediný čas, který můžu s rodinou trávit, jsou Vánoce a narozeniny, ale ty vy neslavíte.“ Sestra se rozplakala a zeptala se: „A kde jsi zbytek roku? U nás máš dveře vždycky otevřené. Ale ty nás chceš vidět jen o svátcích – a to jen proto, že máš pocit, že musíš.“ Uvědomil jsem si, že má pravdu, a začal jsem plakat taky.

 Když mi došlo, jak moc mají svědkové Jehovovi rádi své rodiny a jak moc jsem se mýlil, rozhodl jsem se, že se na jejich shromáždění půjdu podívat. Tam jsem se seznámil s Kevinem, který se mnou začal studovat Bibli. Byl to dobrý učitel.

 Kevin a jeho manželka vedli jednoduchý život, tak aby mohli co nejvíc času věnovat druhým a učit je z Bible. Ze svého příjmu dokázali uhradit i cesty do Afriky a Střední Ameriky, kde pomáhali stavět pobočky svědků Jehovových. Měli se opravdu rádi a byli šťastní. Přesně o takovém životě jsem snil i já.

 Kevin mi ukázal video o tom, jakou radost zažívají misionáři, a já jsem se rozhodl, že chci být taky misionářem. Po šesti měsících, kdy jsem intenzivně studoval Bibli, jsem se v roce 1995 dal pokřtít. Místo toho, abych Boha prosil o bohatství, jsem se začal modlit: „Nedávej mi chudobu ani bohatství.“ (Přísloví 30:8)

 Teď jsem skutečně bohatý – ne proto, že bych měl hodně peněz, ale proto, že mám dobrý vztah s Bohem a jsem v životě šťastný. V Hondurasu jsem se seznámil s Nuriou, kterou jsem si vzal za manželku. Společně jsme sloužili jako misionáři v Panamě a později v Mexiku, kde jsme doteď. Bible pravdivě říká: „Jehovovo požehnání obohacuje a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísloví 10:22)