Narodil jsem se v Ugandě v kraji Gomba. Většina lidí tam byla hodně chudá. V našem městečku nebyla zavedená elektrika, takže jsme si svítili petrolejovými lampami.

 Moji rodiče se sem přestěhovali z Rwandy. Pracovali jako zemědělci a pěstovali kávu a banány. Z banánů potom vyráběli tradiční alkoholický nápoj zvaný waragi. Rodiče také chovali kuřata, kozy, prasata a krávy. Výchovou jsem získal představu, že manželka musí svého manžela ve všem a vždycky poslechnout a nikdy nesmí říct, co si myslí.

 Když mi bylo 23, přestěhoval jsem se do Rwandy, kde jsme s dalšími mladými chodili do tanečních klubů. Jeden podnik jsem navštěvoval tak často, že mě tam manažer nechal chodit zadarmo. Taky mě bavilo dívat se na filmy, kde se lidi rvali a násilné scény byly dost věrohodné. To všechno mě ovlivnilo natolik, že se ze mě stal opilec, vedl jsem nemravný život a pro ránu jsem nikdy nešel daleko.

 V roce 2000 jsem začal žít s dívkou, která se jmenovala Skolastique Kabagwira. Časem jsme spolu měli tři děti. Vyžadoval jsem po ní, aby si přede mnou klekla, když mě o něco chtěla požádat nebo na znamení pozdravu. Myslel jsem si, že je to normální. Taky jsem tvrdil, že všechny věci, které jsme doma měli, jsou jen moje, a že si s nimi můžu dělat, co chci. Často jsem večer chodil pryč a vracel se až kolem třetí ráno, většinou opilý. Klepal jsem na dveře tak dlouho, dokud mi Skolastique neotevřela. A když jí to trvalo, tak jsem jí pak zbil.

 V té době jsem pracoval jako vedoucí v jedné bezpečnostní agentuře a měl jsem docela slušný plat. Skolastique se mě snažila přesvědčit, abych s ní začal chodit do letniční církve. Doufala, že by mi to pomohlo, ale mě její náboženství nezajímalo. Místo toho, abych se změnil k lepšímu, jsem si ještě našel milenku. Kvůli mému násilnickému chování a nevěře se ode mě Skolastique odstěhovala ke svým rodičům a vzala s sebou i naše tři děti.

 Jeden náš postarší kamarád se mi snažil promluvit do duše. Povzbuzoval mě, abych se k Skolastique vrátil. Říkal mi, že si moje úžasné děti nezaslouží, aby vyrůstaly bez táty. A tak jsem v roce 2005 přestal pít, skončil jsem vztah s tou ženou a vrátil se ke Skolastique. V roce 2006 jsme se vzali. Ale moje chování se nezměnilo. Pořád jsem byl ke své ženě velmi hrubý.

 V roce 2008 nás doma navštívil Joël, jeden ze svědků Jehovových, a já jsem si ho vyslechl. Několik dalších měsíců za mnou on a ještě jiný svědek jménem Bonaventure pravidelně chodili. Vedli jsme hluboké rozhovory o Bibli. Měl jsem spoustu otázek. Zvlášť mě zajímala biblická kniha Zjevení. Upřímně, snažil jsem se dokázat, že svědkové nemají pravdu. Například jsem nechápal, jak mohou tvrdit, že „velký zástup“, o kterém se mluví ve Zjevení 7:9, má v budoucnu žít na zemi. Vždyť se ve verši jasně píše, že „stojí před trůnem a před Beránkem“, Ježíšem Kristem. Joël trpělivě odpovídal na všechny moje otázky. Například mi ukázal verš z Izajáše 66:1, kde Bůh říká o zemi, že je jeho „podnožka“. Takže když velký zástup stojí před Božím trůnem, je na zemi. A taky jsem se dočetl v Žalmu 37:29, že ti, kdo jednají správně, budou žít věčně na zemi.

 A tak se mnou začal Bonaventure studovat a přidala se i Skolastique. Díky studiu Bible jsem postupně získal chuť dělat ve svém životě změny. Naučil jsem se chovat se k manželce s úctou. Už jsem po ní nechtěl, aby přede mnou klečela, když mě vítala nebo o něco chtěla poprosit. Přestal jsem tvrdit, že všechno, co máme, je jen moje. A taky se už nedívám na filmy plné násilí. Udělat tyto změny bylo hodně těžké. Musel jsem se naučit ovládat a být pokorný.

 V tu dobu žil náš nejstarší syn Christian už několik let s příbuznými v Ugandě, kam jsem ho já sám poslal. Když jsem si přečetl, co se píše v 5. Mojžíšově 6:4–7, uvědomil jsem si, že Jehova chce, aby se o děti starali jejich rodiče a aby je taky učili o Bohu. A tak jsme Christiana přivezli zpátky k nám domů. Všichni jsme z toho měli velkou radost.

 Uvědomil jsem si, že Jehova je opravdu milosrdný Bůh. Pevně věřím, že mi odpustil, co jsem v minulosti dělal a jak jsem se choval. Jsem moc vděčný, že se ke mně Skolastique přidala a společně jsme začali studovat Bibli. Rozhodli jsme se, že chceme už napořád sloužit Jehovovi, a 4. prosince 2010 jsme se dali pokřtít. Teď si navzájem důvěřujeme a jsme rádi, že uplatňujeme zásady z Bible. Moje manželka si váží toho, že po práci chodím hned domů a že se k ní chovám s úctou a láskou. Je šťastná, že jsem se rozhodl přestat pít alkohol a nejsem ten rváč, jaký jsem býval. Od roku 2015 sloužím v našem sboru jako starší a z našich pěti dětí se tři daly pokřtít.

 Když jsem se svědky Jehovovými začal studovat, nevěřil jsem hned slepě všemu, co mi říkali. Spíš mě přesvědčilo to, že jsem od nich dostával odpovědi na svoje otázky přímo z Bible. Taky na nás se Skolastique hodně zapůsobilo to, že opravdoví Boží služebníci si nevybírají, co budou poslouchat a co ne, ale žijí v naprostém souladu s Božími zásadami. Jsem opravdu moc vděčný za to, že můžu mít s Jehovou blízký vztah a sloužit mu. Když přemýšlím o tom, jak jsem žil dřív, tak jsem si jistý, že s Jehovovou pomocí se zvládne tak moc změnit úplně kdokoli.